Očka

Ono to chodí tak nějak ve vlnách, ta obliba populárních animákových postaviček, zdá se mi. Jen co lehce odtálo Frozen, je tu zpět věkovitá myška Minnie. A člověk se může stavět na hlavu a podbízet se potomkům s neotřelými (a subjektivně hodnotnějšími) dětskými ilustracemi, snažit se budovat estetično, tříbit vkus a "kdovícobohulibéještě". Ale pak stačí jeden pohled do velikých očí a na zářivou barevnost z dílny Disney a všechna výchovná snaha letí oknem. 

Je to děsně chytrá taktika, protože děti už od těch nejmenších velikostí milují nadpřirozeně veliká kukadla. A já bych se za ně moc přimlouvala u všech svých oblíbených ilustrátorů/-ek. Což je pokrytectví první úrovně, protože sama je u vlastně vyráběných hraček ani neotevřu a to aktuálně populární se snažím jen naznačit. 

Když začátkem měsíce naše Míša čtyřletě slavila v módu Minnie, kromě úlitby v podobě nafukovací tématické postavy (uááá, ale pro její zářivě rozšířená očka to stálo za to, jak jinak) jsem se zuby nehty snažila většinu utáhnout na černé obrysy, puntíky a odstíny barev. A až začátkem měsíce následujícího bude v podobném módu čtyřletě slavit moje neteřinka, dostane šitou myšku-sponkovník ...

...  a navrch sponky a čelenky do zásoby. Protože je to parádnice a malá velká vlasová stylistka. 

Ale hlavně, i pro její rozzářená očka stojí za to ty vlastní trochu přimhouřit.