Od nastěhování máme v domě "Binčus". Už celý rok. Je to taková naše třináctá komnata, kam jsme v průběhu roku odkládali věci, které nebyly kam dát, nepotřebovali jsme je neustále při ruce a nechtěli jsme je vyhazovat. Až se Binčus naplnil tak, že přivření oka nad tou změtí znamenalo téměř jisté přeražení se. Takže od tohoto týdne máme novou vestavěnou skříň na míru našemu B(b)inčusu. A já během toho velkém třídění a rovnání objevila spoustu věcí. Třeba Peťovy skleničky z broušeného skla (nikdy se mi nelíbily), které jsem dlouhodobě plánovala nenápadně vyhodit, jen kdybych si vzpomněla, kde jsou. Objevily se ve správný čas. Poslední dobou se nám hodně zúžil výběr vinných sklenek. Ty navržené Janem Pelclem pro Crystalex (Vicenza) jako masovka za pár stovek se mi sice líbí hodně, ale moc nevydrží, ráda jim upadává nožička... Zato broušeným, zdá se, se nožky jen tak nepodlomí, takže dostaly šanci... Víno mi v nich chutná a já zase pomalu přicházím na chuť jim.
***
Psala jsem, že Madlenku nebere kreslení, že jí možná ani nejde. Ve školce si na nástěnce pravidelně prohlížím výtvarné pokusy dětí a pokaždé neomylně poznám ten její - většinou jde o pár nesourodých tahů na bílém pozadí... Začala jsem přemýšlet, jestli třeba nemá potíže s grafomotorikou a nad metodami, jak to zlepšit... Tento týden jsme byly několik dní zavřené doma. Nachlazenou Majdu postupně omrzely všechny puzzle, knížky, pohádky a divadla na stopadesát různých způsobů, takže z nudy došlo i na pastelky. A Madlenka v jednom zátahu nakreslila celou naši rodinu, i s bráchou, kterého nemáme, ale prý bychom mít mohli (ne :)!). A když už ty pastelky jednou měla, tak na další list vyobrazila Františka a Fanynku z Kouzelné školky... A já si zase červenou pastelkou podtrhla poznámku pro další případný projev ambiciózní matky ve mně, totiž že všechno má svůj správný čas.
