středa 16. listopadu 2016

e(x)spressní

Koncem října jsem absolvovala svůj narozeninový dárek od muže - certifikovaný dvoudenní baristický kurz - příprava espressa a latte art. A bylo to skvělé. První sedmihodinová část obsahovala základy teorie o pěstování, sklizni a zpracování kávy, technologii a technice (spousta zajímavých a přínosných informací) a přípravu správného espressa na profi strojích, takže spousta vážení, měření se stopkami a zkumavkami, koordinovaných pohybů, ochutnávání. To mě bavilo moc a řekla bych, že i šlo. Druhý den přišla na řadu příprava kávových nápojů s mléčnou emulzí. A to už bylo zoufalé. Na plné čáře se projevila nulová praxe z provozu (ve srovnání s ostatními čtyřmi účastníky) a já se zasekla hned u vytváření správné konzistence mléčné "pěny", nešlo mi to a nešlo. Z nějakých pětatřiceti pokusů o capuccino se mi možná povedly dvě - v základní verzi, nějaké rozetky, srdíčka, natož něco víc sofistikovaného nepřicházelo v úvahu. Zhruba od druhé poloviny dne jsem propadala beznaději, vztekala se, mračila, chtělo se mi nad těmi vylitými zkaženými nápoji i sama nad sebou lítostí brečet... prostě úplně stejná reakce, zoufalost a zloba, jako když Madlenka prohrává v člobrdu, nebo když jí hned a okamžitě nejde napsat nějaké písmeno, nakreslit zvířátko, nebo tak. Teda jen s rozdílem, že já jsem se s vypětím udržela a do těch krásných velkých espresso strojů nekopala, hrníčky nerozbíjela a na lektorky neječela. Mám neodbytný pocit, že ten certifikát jsem s pevným přivřením obou víček dostala jen proto, že věděli, že se do ostrého provozu v nejbližší době určitě nechystám a že třeba (časem) to i trochu natrénuju.... Během tříhodinové cesty domů jsem v autě trochu ztratila napěnění, a když jsem si další den ráno dala doma naše kapslové presso, které rázem chutnalo dost nedobře, bylo rozhodnuto, že tomu dám ještě šanci, že vyměníme pohodlné zmáčknutí čudlíku s instantně předpřipravenou dávkou kávy. Už čtrnáct dní máme doma Ježíška v podobě pákového stroje a já testuju, zkouším, odvažuju, nastavuju, sleduju tlak, ochutnávám, uvědomuju si velkou práci před sebou, každý šálek mám přesně po zásluze, a teprve dnes se mi povedla i ta první správná emulze a náznak hezké rozetky. Ranní radost obrovská.


A to mě přivádí k jiné věci. Totiž že automatika, pohodlnost a jednoduchost nemusí mít za rovnítkem kvalitu, a to v kterékoli oblasti, politiku nevyjímaje. Poslední dobou víc vnímám a zase o kus víc mě straší, jak snadno si lidé kolem mě na to rovná se zvykli. Názory a postoje si vybírají podle důvěrně známé, líbivě zpracované značky a barvy přelepky, jako by to byly ty kapsle. S chlácholivou jistotou, že po jednoduchém zmáčknutí čudlíku jim vždy vyteče předvídatelně stejné množství tekutiny, stejné chuti a konzistence, stejná pop(ulistická) řešení. Je to rychlé, pohodlné, bez námahy, bez přemýšlení, s iluzorním zážitkem. Blbé je, že přes líbivý obal nelze zjistit, co je skutečně uzavřeno v instantně a sterilně dávkovaných porcích, jaký druh jak pražené kávy, kolik nepravdivého odpadu (balastu, frází, polopravd a lží) se do namletí dostalo, a kolik odpadu z toho pak ještě zůstane dalším generacím. A to případné pobolívání žaludku z přepálených, přelouhovaných zrnek, to už se nějak snese, zapije, přejde pokrčením ramen. Smutno mi je.
***
A tak si aspoň denně zvedám náladu třeba sadou nádherných kalíšků a podšálků na espresso, které mi na zakázku vyrobila nejšikovnější Bára z EmaMamisu. Každý z šestice je záměrně nesouměrný, každý z nich je svým způsobem dokonalý, za každým stojí kus dřiny a neošulitelného času. Mám je moc ráda.


2 komentáře:

  1. Gratuluji Gábi...... Koukám že v životě člověka, se léty mění i kvality toho co chceme jinak. U nás to bylo podobně. První jsme měli pákový stroj, potom automat, potom kapsle a kapsle od konkurence, následoval pákový a ten doplnila moca konvička a frenchpress (tak používáme nejméně) už jsme zkoušeli doma i kávu pražit :D raději se do toho nepouštěj. Jinak ti přeji aby jsi tu mléčnou pěnu uměla zkrotit, u nás vede černý, takže stres že crema nejde vzniká jen při návštěvách a ty naštěstí nejsou kávový gurmáni, takže chybu nevidí a naopak chválí ;) měj se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dani,díky :). S cremou naštěstí problém není, daří se mi, myslím, docela pěkné/dobré espresso(když už vychytám správné nastavení na daný druh kávy). To ta mlečná emulze, ta mi trochu pění nervy. Ale vlastně si to zkoušení, objevování a střídavý úspěch docela vychutnávám

      Vymazat