Náplast

Mám teď na nějakou dobu útrum od intenzivního šití - kvůli intenzivnímu šití. Prostě jsem byla blbá, k sobě nezodpovědná a dobře mi tak, ale to není to podstatné.

Mám totiž nový poznatek do svého šuplíku mateřských zkušeností. 

Za těch pár dětných let už jsem měla několik okamžiků, kdy mi na těle nebylo zrovna dobře. Od klasického vyčerpání, přes zděděné migrény, po chřipkové čtyřicítky, kdy byl člověk rád, že je, a nejraději by jen dohybernoval, než přijedou manžel nebo babička záchranáři a o holčičky se na chvíli postarají. Tyhle stavy se mých dvou lásek nikdy nijak zvlášť emočně nedotkly, prostě "mami, mám žízeň, hlad, chuť...", "budeš si se mnou hrát", "přečti mi", "proč ležíš"..., a tak. Na opačné straně máme u nás zázračný lék na všechna jejich zranění z životních bitev (teda všechna, která mají ve svém zorném poli) - NÁPLAST. Je totiž jedno, že (dokud nepotkají zrcadlo) mají po pádu z houpačky odřenou půlku obličeje, škrábnutí na prstíku je v tu dobu život ohrožující. Zalepíme. Lehké skřípnutí. Zalepíme. Modřina na koleni. Po vyšponovaném vysvětlování, že na tohle náplast fungovat opravdu nebude, pro finální klid zalepíme. Zásoba Hello Kitty náplastí vystačí do jejich dospělosti. Pokud by náhodou ne, z návštěv lékárny si pravidelně odnášíme další krabičku jako "co si můžu vybrat". Říkala jsem si, kam tohle povede, co tím své děti jako učím... 

A minulý čtvrtek jsem se domů vrátila s parádou v podobě tejpů na tenisovém loktu, pohnutých krčních obratlech a žebrech. Lehce oblblá a zvláštně unavená po tom všem vracení a lepení na správná místa, ale jinak v naprostém provozním klidu a připravenosti. Ovšem holky. Těch očí navrch hlavy, zděšeného šepotu, žádostí o znovuukázání. A večer šly jako ony uspávat mě - chtěly mi vyprávět pohádku, foukaly a jemně hladily po ruce, strachovaly se, aby nebouchly do "té ručičky", samy si nachystaly pití, peřiny, oblečení na zítra, všechno šlo na první dobrou... 

Bylo to tak milé, dojemné, pečující, krásné... a po pár dnech pryč.

Ovšem modří už vědí. A já mám pro případné nedobré dny příští jednu skvělou metodu. Když mi opravdu nebude dobře, jednoduše a beze slov vezmu tu největší Hello Kitty náplast a nalepím si ji rovnou na čelo.

Jo!