Tak jaro...

... přijímám.

I když osobně tíhnu k podzimu a zimě (protože žádné alergeny, upocené horko, polétavý hmyz, můry po soumraku, a tak).

Tak jaro přijímám a tematicky vítám milovanými tulipány a oblíbenou modro-růžovou na nové látce, před kterou jsem při nákupu jednoho jediného chybějícího komponentu zapomněla zavřít oči. Tenhle kanafas mi sice lehce evokuje venkov, což není úplně můj šálek kávy, ale je to vítaná změna. Jaro je pro mě chvilkový úkrok od přísné geometrie a jasných forem, velký úklid a třídění kolem sebe, které si pak přenáším sama do sebe, čas od času je dobré vymést pavouky i ze všech koutů duše. A taky zahrada, dnes stromově ostříhaná (jabloň šla skoro na mikádo, tak snad mi to v týdnech příštích neotluče o hlavu), zametená, načechraná. I větší část utiskovaných pokojovek odpoledne dostala nově svěží pokojík a stanoviště. A holky stavěly první letošní tunely v písku, skákaly prvního letošního panáka, prvně letošně rozjížděli zarezlá kolečka koloběžek a kol. A jo, je to fajn, ty neorganizované, nečasované pobyty venku. 

Tak, jaro,... vítej.

A ještě z poličky zavěšená "sušenka" - zakonzervované loňské jaro a léto, všechny větvičky s nějakou hezkou vzpomínkou, moje sbírka (K)kytice.

***

Ale sladkou tečku za zimou jsme udělali náramně, namísto mořské letní dovolené. Minulý prázdninující týden ve znamení lyžařské radosti na kupodivu poloprázdných svazích oblíbených rakouských hor a výsledný obrovský sjezdový pokrok obou holčiček. Letos už - už žádné čekání pod svahem na vystřídání, plužení na rovině, hodinové manévry pro půlhodinu prkenného snažení. To všechno se sečetlo a letos poprvé jsme několikahodinově svištěli dolů jako rodina. Našla jsem si pět let starý příspěvek - klik tady - z Madlečiných (nemůžu uvěřit, jak od té doby vyrostla, vyspěla, změnila se) prvních lyžovacích pokusů, Dolomity ještě v rámci dojezdové pohody neproběhly, ale našli jsme krásnou alternativu. Pravda, Mišku, a návazně nás všechny, sužovaly její obnovené nepředvídatelné záchvaty vzteku čertvízčehoapročazas, ale to se brzy zapomene. A zůstane jen moc fajn pocit z prodlouženého pohledu na padající sníh, ostré vrcholy hor a obroušeně laskavý pocit bytí spolu.