Do školky

Měla jsem v plánu ušít Madlence na druhý školkový rok spoustu věcí (původní kousky už jsou malé, nebo zoufale obnošené, že z nich pomalu přešívám oblečení na panenky). Většina z těch nových věcí je stále v hlavě nebo čekající na sešití, protože volných večerů se poslední dobou tolik nedostává, ale aspoň jedny jsem dokončit stihla.
Šatky z tmavě modré teplákoviny. Střih je naprosto jednoduchá záležitost ze dvou dílů,  tvar do áčka umožňuje bezproblémový pohyb všemi směry - na prolézačku, do písku nebo na taneční číslo. A dokonce i lemy výstřihu a průramků se mi tentokrát krásně a čistě povedly. Na přední stranu jsem pak našila barevnou aplikaci z odstřižků látek. Původně jsem na ni chtěla propašovat velký díl chevronu, ale Majda opět rezolutně prohlásila, že "tu divnou zebru nechce". No dobře, oblečení dětí asi má být barevně veselé, jako ony samy. Na tlumené tóny a černobílé vzory je času spousta.

 

Madlence se výsledný model líbí natolik, že jsem ho téměř nestihla na ramínku vyfotit a dokumentace šla jedině na naší malé lady ("mamíí, ještě takhle... a jak tančím, jo?").
Tak snad se stejně nadšeně půjde i zítra do školky.

 

 

Dnes ještě dokoupit poslední věci ze seznamu, nadepsat pastelky, papučky, pláštěnku a najít už značně obnošenou tašku na oslíka Pusíka, bez kterého Madlenka loni neudělala ve školce ani krok.



Kulaté

Taška pro Johanku k jejím dnešním narozeninám.
A protože to jsou narozeniny kulaté, kulatý je i vzor na látce.
A protože to jsou narozeniny kulatě třicáté, jsou tři kruhy našité na černé kožence předního dílu.

 

A taky je možné nosit ji třemi různými způsoby: na rameni (to když půjde za svými studenty angličtiny), přes tělo po vytažení bočních úchytek a nasazení popruhu (to aby mohla držet své dvě ratolesti při procházkách za ruce), nebo na madle kočáru.

Tak, a teď ještě hezky dokulata zabalit a odpoledne nabrat směr Olomouc. Madlenka se už od rána nemůže dočkat, protože dle jejích slov bude "radostná, že zase uvidí Rozárku", svou sestřenici a největší kámošku a parťáka do všech "lumpačin".

 

Třeba jako dnes

Je krásné, když se nám, všem sršním holkám, sejde nálada.

Třeba jako dnes.

Zatímco oběd připravovala trouba a silnou kávu kávovar, my měly čas a klid na přípravu dřevěných laskomin. Plus zelenino-ovocný kvíz (do které skupiny patří takové rajče nebo jahoda?) a vymýšlení nových kultivarů (kde roste například takové lilče, jak chutná a na co se používá?).

 

 

A je taky krásné, když se můžeme sejít s lidmi, kteří jsou nám tolik blízcí.

Třeba jako dnes.

Po několika prázdninových týdnech konečně pospolu, u kávy, na zahradě. Pro mě, i přes poletování a překřikování dětí, naprostý a z perspektivy posledních dní vytoužený odpočinek. Svedla nás dohromady náhoda a kurz batolecího plavání našich starších ratolestí. Přes dva roky pravidelných setkání, stále nedokončených rozhovorů a obrovské inspirace.

Jáji, Míši, Hani, mám vás moc ráda!

Do tempa

Poslední prázdninové dny trávíme všechny pohromadě, ve svižném denním tempu i vlekoucích se minutách před vytouženým večerním ulehnutím druhé ze dvou.

 

Jsme hodně venku, když a dokud je tam ještě snesitelně. Protože na vzduchu a v pohybu se všechny chmury zahánějí snáz.

Jen fotit skoro nestíhám. Místo foťáku na sebe beru zdvojenou roli animátora, vodiče, zdvihače, jídlonosiče, rozhodčího, obuvníka, smírčího soudce, vypravěče, čističe, architekta, modeláře, zdravotníka a sem tam i toho koně nebo prolézačky.

***

Domácí pauzy už se zachytit daří. Madlenka je čím dál větší lego nadšenec. Dokáže na ni neuvěřitelně dlouhé minuty sedět a skládat a vymýšlet nové světy, do kterých zapojuje i tisíc a jednu roztodivnou figurku (přestože je hodně z nich dost ošklivých, zatím jsem nenašla odvahu je vyhodit... a vlastně se v nich taky ráda přehrabuju). Majda začínala plackovitými stavbami do šířky, ale teď už se odvážila i vzhůru - staví knihovny. Jak jinak, když na ni i v těchto chvílích jdu s knížkou v ruce a příběhem na jazyku :). Teď máme u skládání rozečtenou Můj skřítek Šalvěj, milý příběh o skřítkovi, který se "vyzdá" jedné holčičce, a té pak vypráví dobrodružství, do kterých se sám prospal... Jinak ale u Madlenky aktuálně předspánkově vévodí Pipi Dlouhá punčocha, kterou pomaličku dohání víla Amálka (rovnováha v charakterech musí být).

 

 

Michalka se zase pouští do stále nových objevitelských a hlavně dvounohých výprav. Často ještě nožkami neudrží potřebné tempo a správný směr, ale oproti Majdě v jejím věku jsou tyhle cesty mnohem víc a lépe promyšlené, takže těch boulí a slziček zase tolik není. Oblíbenou kratochvílí je taky průlez skrz konferenční stolek. Nebo masírování dásní zubními kartáčky, klidně i několika naráz. Ony ty tři současně rostoucí horní zoubky nebudou nic moc příjemného, takže pro chvilkové přerušení beználadí nástroje své ústní hygieny rádi obětujeme.

 

 

A teď už, děti moje, do vany, z vany, do postele, pohádku, pusinku a dobrou noc. Zítra je taky den a já si ještě musím dát kávu, kousek čokolády a půlhodinku ticha, abych se dostala do tempa na učení, na šití, a tak :).

Kamarádce

Před měsícem ušitá, před týdnem předaná, až teď virtuálně uložená sršňovka. Uf, začínám mít pocit jízdy se zataženou ruční brzdou.

 

Každopádně nákupní taška pro mou velkou kamarádku, se kterou se známe už od základky a od základu. Celý gympl jsme seděly vedle sebe, vzájemně si odsvěčily svá manželská rozhodnutí a jsme si blízké doteď. Poslední roky se vídáme méně, než bychom chtěly, holt čtyři děti, práce a další aktivity je docela těžké skloubit.

 

Naštěstí tohle přátelství se časem ani prostorem nenechá rozhodit. A to je moc dobře :).

 

Učitelská

Hola hola, za pár dní začíná škola. Aspoň  pro paní učitelky (a učitele, ať jsem korektní :) ). A protože moje maminka je učitelka a navíc bude mít v neděli narozeniny, tak jsem jí kousek po kousku z kousků všelijakých (ale hlavně hodně veselých) látek ušila penál. Můžu ho sem dát v předstihu, protože jsem samozřejmě opět nevydržela čekat a taštičku ještě téměř spojenou pupeční nití se strojem ukázala. Na dvoumetrovou vzdálenost, aby to jako pořád bylo trochu překvapení. Jenže jsem taky chtěla být maminkou pochválena a udělat jí radost, což je nějaké vnitřní puzení, kterému je úplně šumák, jestli mi jsou tři, třináct nebo třiatřicet :).

Takže pouzdro na tužky, propisky, fixy, notýsek a klíče od kabinetu. To všechno se vleze do hlavní kapsy na zip. Mobil, papírové kapesníky a třeba prášek na bolest hlavy zase pobere postranní kapsička s magnetickým drukem. A protože jazykáři s sebou kromě vědomostí tahají i několik knih a magneťák, tak má toto zavazadlo i praktické velké poutko na ruku.

 

 

***

U nás už se taky začínají odčítat prázdninové dny. Madlenka je tak plná úžasných zážitků (hlavně s babičkami a dědou), že pomalu přemýšlím, jak jí ten poslední týden co nejvíc znudit, aby začátek školky nebyl znovu proplakaný. Protože i když na konci června smutnila, teď rezolutně hlásí: "Já budu mít požád prázdniny... a nebo si radši půjdu hrát do školy". Holt učitelské dítě (vnučka, neteř) :).

Dešťová

Miluju déšť.
A když přijde po tak vyprahlé době, je to jako lék na všechny moje smysly. To ochlazení a vzduch! Vidím, slyším, cítím...vítám.
***
Dnešek si užívám sama za sebe a po svém. Snažím se učit i odpočívat. Splnit povinnosti i udělat si radost.
Třeba poklidným obědem s kamarádkou, nákupem obrovských obálek na došité tašky (čistě bílé z tvrdého papíru jsou tak krásné) a dvojitým espressem z mé oblíbené kavárny, které vypiju ještě po cestě, schovaná pod svým puntíkatým deštníkem.