Předprázdninové

Je to už co by kačírkem dohodil... Léto u vody různé chuti a pláží všeho druhu.

Na hlavu slamák, do ruky malinovku a na ty plavky, co vždycky zůstanou trochu mokré, apartní kapsa.

Z posledního šití mám čtyři volné.

Jednu neutrálně dětskou, zbylé tři třeba jako dárek pro paní učitelku, instruktorku, trenérku...předprázdninově oddechující. Jako praktické poděkování. Jako varianta k hrníčkům, čajům, mýdlům... A dovnitř třeba malá verze opalovacího krému nebo sprchové gelu.

Velikostně v šíři 16 a na výšku 21 cm. Gumka pro případné zajištění. Na zip. Dovnitř se kromě plavek do velikosti XXL vejde i sprchový gel nebo opalovací krém běžných rozměrů, menší hřeben, hromádka zapomenutých sponek a gumiček... nebo třeba klíče, ať je člověk nemusí klasicky bezradně lovit v útrobách plážových tašek.

***
U nás začalo testování prázdninového provozu.

Holčičky v tom mají jasno, bude to free ride. Já se současně těším a bojím (na paměti loňské léto a setrvalé anti-období nejmladší) téměř bezvýhradní šedesáti-denní jízdy pospolu. A taky spíš opatrně našlapuju a hledám cestu nejhladšími oblázky přes seznamy věcí k řešení, provedení, dokončení v mých mimo-mateřských zaměstnáních. Vypadá to trochu jako nástěnka z Pelíšků, jen chybí Mick Jagger (... i když tím by rockově mohly být ty děti, že jo).

Zkrátka, čeká mě období po-pětiletkových velkých změn.
Jo, a taky jíme první, nedočkavostí předčasně sklizené, vlastní jahody.
Pravé, předprázdninové.

Bambule

Pro upršené dopoledne, třeba to minule sobotní.
Pro nutkavou potřebu udržet ruce v pohybu a odlehčit hlavě, lehce-víkendově-rodinně tvořit.
Pro využití letitých zbytků vlny.
Pro hrací část zahradního pidi-domečku.
Pro to všechno bambulatá girlanda na špagátu.

Vlaječky jsou přežitek - loňský, sluncem vybledlý. Chtělo to novou srandu pro oživení otevřené části dřevěné konstrukce, kterou jsem přes osmiměsíční prenatální Mišku natírala na bílo. Srandu pro všechny způsobilé udržet užitečnou plastovou pomůcku od jistého prodejce kávy, oblečení a drobností do bytu. Já dřív pro nahodile potřebné bambulky používala vlastnoručně vykrouženou (dle pokynů od mé babičky vytvořenou) jednorázovou formu z tvrdého papíru. Mohla jsem si libovolně nastavovat délku vlasu i velikost vlněných koulí. Tyhle formy jsou sice jen tří-velikostní, za to na furt. A třeba ručkám pětiletých (s mírnou dopomocí) sedí skvěle.

... jen drobná, technická - před a za každou bambulí je dobré udělat uzlík, ať drží přesně tam, kde je třeba...

Pro letošek i barevná živost. Pastelové tóny jsou zatím mnou snesitelným vrcholem škály, ale stoupám :)... A brzy snad i kočárkovinový kapsář, barevně, hravě i herně odpovídající provizornímu místu ikea podsedáků - na tu spoustu plastu. Ráda bych dřevo a kov, ale v exteriérovém světe dětí se mu nedaří, no což...

 

 

... hlavně, že je živo a všichni víme, k čemu a kam patříme.

 

***

 

Jako teď u mě, ze dne na den změny, pořád se něco děje a snad i bude dít. A i když mám čas od času potřebu usednout, jakože odpočívat, a často prosím své blízké o pofoukání křídel, mám celkem ráda život v letu. 

Ze dne na den.

 



Nepropustné

Plavecká sezóna nabírá na obrátkách. Do tašek sbalit osušky, krémy na a po opalování, plavky... Po kratochvíli to samé táhnout domů. No, a když člověk všechny, řádně vodou nasáklé propriety cpe do plátěnek, tak se klidně může stát, že mu na bedrech či v podpaží zůstanou chlorované, či rybníkově přírodní, mokré koláče. Jedním z řešení je o malinko víc eko a vzhledově hezčí varianta igelitových pytlíků.

Jednoduché, nepropustné kapsy z kočárkoviny. Velikost zhruba 16 na 22 cm (bez problémů pojmou plavky, šampon i malý kartáč na vlasy). Zipové zavírání. Úchytku jsem oproti předchozím exemplářům vyměnila za gumku. Podle mě to líp vypadá, a navrch i prakticky funguje jako zafixovaní při případné potřebě srolování, skladu, úspoře místa...

Tyhle dva kousky byly dárkem právě pro malé plaváčky. Ale stejně dobře můžou fungovat i jako záchytné místo plenkového odpadu při výletech... a naše Madlenka si do své, už rok využívané plavecké kapsy jednou sbalila i vodovky a mokré štětce.

Funkčnost potvrzena.

Jako prázdninový

Dnes byla Madlenka na svém mazáckém a Miška na premiérovém školkovém výletu. Vrátily se mi v podvečer obě s očima navrch hlavy, nadšené, plné zážitků... pohádkový princ Bajaja, lehce strašidelné postavy, naturální živý kůň, lněné tkaní s Krtkem ... prostě příliš velká nálož na večerní uspávání. Ale jak mám ty své čtvrtky už historicky (tzn. cca 4 roky) více méně bezdětné, hrozně moc jsem se na jejich skákavé, staccato výletní vyprávění těšila.

Školkové cestování rovná se blížící se prázdniny.

A hřejivé dny u vody, nebo propršená obloha u stolních her třeba.

Vše možno zahrnout do jednoho látkového stahovacího pytle s "českým" názvem backpack.

 



Do velikosti š.35 a v. 37 cm se bez problému vlezou: osuška (pro echt úsporu místa a možnost přibalení jednoho běžného ručníku, např. pro vysušení vlasů, doporučuju rychleschnoucí osušku třeba z nejmenovaného řetězce sportovních potřeb a oděvů - funguje), ne-eko plastové přezůvky k bazénu/přírodní vodě, kosmetika, hřeben, plavky... Poslední tři jmenované je nejlepší šoupnout do nepromokavé kapsy z kočárkoviny. Zejména po plavbě či ne-dobrovolném koupání. Nepromokne, nepropustí. Ať už ve své čisté, či s reflexními a tvarově odpovídajícími květy nažehlené podobě. 

***

Taky já se pomalu balím, chystám, připravuju. Na prázdniny i na život po-mateřské pětiletce. Všechno se rýsuje, sedá si, adolescentně nejistě pohupuje. Velký kus za mnou, ještě mnohem větší přede mnou. Jsem rozechvěle nejistá... Začínám po pauze víc šít, plnit přání i pomalinku naplňovat svoje představy. Blázinec při tempu probuzeného šneka. Hlava i ruce musí znovu chytit rytmus... Mám současně radost i pocit, že chvilku potřebuju něco jako prázdniny.

Tak červen, červenec, srpen a nejpozději září ukáže.

***
A uvědomuju si, že fotky z kompaktu nejsou nic moc (vlastně vůbec nic)... prostě horší, než mé ultra amatérské snímky stařičkou Nikon zrcadlovkou. To bych taky chtěla dořešit :).

Hnízdo+

Můj osobní příspěvek do rodinného hnízda.
Přesně týden jsem čtyřnásobná spřízněná teta, prvně i podle příjmení, prvně synovce... a tímto ještě letos nekončíme!
Takže miminkovské hnízdo v modro-šedé (prvně vyzkoušeno tady) a k němu "navrch či naspod" prošívaná deka.

Barvy jemně a lehce tónované pro klidný spánek. Puntík byl taková neutrální sázka na jistotu - moje znalost "klučičích" vzorů (nejen) na textiliích je stále ještě v plenkách. Vnitřní délka znovu cca 62 cm, takže tak zhruba do čtyř měsíců, než milý malý člověk začne vlastní vůlí objevovat prostor. 

Znovu vázání na šňůrku ve všitém lemovacím proužku. A opět vyjímatelná podložka - z lícové strany bavlna, z rubu froté, uvnitř nepropustná pogumovaná vrstva a měkký vatelín. V případě potřeby jde využít jako přebalovací eko-podložka na cesty. Vše pratelné na 60°C.

A nakonec moje (premiérová) deka z korespondujících kusů látek (plus černé mraky na rozjasnění) z přední strany, z druhé pak celistvý kus (to kdyby měl člověk pocit, že toho rozkouskovaného dne s nemluvnětem je už příliš). Velikost cca 60x60... Poprvé jsem všívala vatelín, takže trochu obavy o jednotnost stehů a kámošení s mnou odhadnutým nastavením stroje, ale dopadlo to...

... a bavilo moc.

***

Dneska jsem Mišce oblékla do školky tričko a uvědomila si, že je to to samé, ve kterém ji Madlenka přišla prvně navštívit v porodnici. Pouhopouhý kus látky, ale kolik ve mně vyvolal pocitů. Celý den se mi to připomínalo, jak je to chvilka a přitom tak dávno, jak mi rostou před očima, kam se nevratně posouváme, co nás ještě i už nikdy nepotká ... radost i velký knedlík v krku zároveň. Látky mají tu moc a já už vím, že tohle celkem obyčejné a nehezké tričko i přes svou třídící obsesi nikdy nevyhodím ...

A pro malého R. bych si moc přála stovky světlých puntíků na blankytné obloze, a pokud sem tam mrak, tak jen pevně a jasně ohraničený, pouze pro lepší vnímání životních kontrastů...

Jako z pohádky

Bylo, nebylo...

O jednom víkendovém ránu, kdy už královna matka konečně nemusela scházet do podhradí a opouštět se špunty v uších své dvě princezny a pantatínka krále kvůli skriptům a poznámkám... přiletěla strašlivá pětihlavá saň...

Nebo tak nějak by to mohlo začínat. Každopádně za stejných podmínek a v tutéž dobu jsem (jupííí) s čistou hlavou a tak ráda zaplula do světa svých kouzelných bytostí. Madlenka chtěla hrát divadlo. Sádrové loutky svého dětství a jejich obživnutí v ručkách zbrklých vodičů ještě stále hlídám ostřížím zrakem. Chtělo to něco odolného, Madlenka pořád ráda kreslí, 1 + 1 = charaktery z jedinečných (proto)typů + laminovací folie.

K polednímu už od přípravy oběda slyším ozvěnu rozehraných lítých bitev a dramatických zápletek. A pak nářek a pláč ... deus ex machina. Saň odnesla princezny i královnu do svých podzemních písečných slují a, navzdory pětihlavému rozumu, zapomněla jejich lokaci na metr a půl krát metr a půl velké poušti.

Madlenka dovedla své beatnikovské kvílení ke kakofonické dokonalosti (a středem a natrvalo se po osvobození druhé ze tří odebrala domů převlékat), já s Miškou jsme nebohou poslední vězeňkyni po půlhodině usilovného přehazování dun plastovými lopatičkami nakonec zachránily. Dobře to dopadlo.

***

A já, až se dospím, lehce vzpamatuju a Peťa se vrátí ze služebky, bude to ještě o několik úrovní výš v pořádku. Protože mám za sebou splnění jednoho velkého cíle a před sebou otevřených tolik dalších. Je mi teď po to všem hodně hezky.

Trochu jako v pohádce.

Aprílově

Proč šít na jaře kalhoty ze zateplené látky, kterou jsem v zimní slevě koupila holkám na podzim?

Ha, protože Apríl.

Letošní vychází učebnicově. Chvíli tak, pak zas onak. Chvíli krátkorukává trika, o několik dní později šup na půdu pro vaťáky a sněhule do té patnácticentimetrové nadílky (i uprostřed města).

Zimní softshell je parádní materiál. Nejen že je funkční, ale skvěle se s ním i pracuje. No, a navíc jsem náhodně stihla v akci koupit nádherný potisk. Schovávala jsem si ho na nějaký echt pěkný střih, až budu mít víc času si s ním pohrát, propracovat... Praktická potřeba kvůli počasí a nepraktická nutnost odpočinout si nakonec vedla k jednoduchému výsledku.

S Madlenčinými gaťaty jsem moc spokojená, sedí přesně, tak akorát na tělo (M. nesnáší planďáky). Nutno dodat, že původně byly střižené na Mišku, ale udělala jsem příliš dlouhé záložky a přišlo mi škoda je stříhat, když u Majdy stačilo jen našít spodní lem na stávající délku.

Na druhé kalhoty z jednoho kusu látky už mi nezbýval materiál, tak jsem zkusila udělat dvoubarevné nohavice. No, nejsem s tím vůbec spokojená (i ta šířka je trochu moc), takže výsledek vskutku aprílově nahoru-dolů.

Ale zase si říkám, že aspoň tyto vydrží až do podzimu, a až se Mišuli prodlouží nožičky, udělám spodní část nohavic nově a líp. Pořád zapomínám, že Ottobre má ty velikosti trošičku jinak než třeba Burda, a hlavně že moje děti nejsou úplně figuríny pro tabulky. Budit holky na měření, když mě takhle v sobotu večer po odložení skript popadla touha šít, se mi nechtělo.

***

I když vlastně bych bývala mohla, protože před jedenáctou přiběhla Madlenka, že se Miška dusí a hýká... Další z řady vzteklým obdobím vyřvaných laryngitid. Takže znovu koukání z otevřeného okna do nočního mraziva, inhalace kortikoidu, uklidňování, a jakmile do pobledlého, lehce apatického gumídka znovu vešlo trochu růže, odvolat tatínka z orchestrálních oslav, kdybychom ještě náhodou museli na pohotovost... Když přijel, musely jsme mu připadat jako nepovedený aprílový žert. Obě koťata spokojeně usínající u druhé čtené pohádky v naší manželské posteli. A ráno už Míša lítala, jako by se nic nestalo.

Každopádně jsem moc ráda, že nestalo - byť je to celkem pravidelně a já už mám nacvičeno, co dělat, přeci jen mi pokaždé malinko spadne srdce do kalhot.