Sršení na facebooku

Tak jo, jdu na to.
Nově mě a má šitá tvoření a stvoření najdete i na facebooku na stránce Sršení, klik.

Krásná úvodní fotka od Aimée Weddings (Pavli, díky ... odkaz tu) zastřešuje zbytek, který celkem odpovídá mému stylu učení se a řešení věcí za pochodu, lehce nedokonale :))). Protože se snažím překonávat svou povahu a věci příliš nepromýšlet a prostě je zkusit (kdybych to tak nedělala, nedostala bych se k blogu, k šití a tak, že ano). Takže teď na nové virtuální stránky pomalu sypu své uplynulé šití - do označených fotoalb pro jakous takous orientaci. V blízké budoucnosti přidám i to nové, co mi odpočívá na pracovním stole, nebo už si to šupe s Českou poštou ke svému majiteli.

 

A ještě pár základních věcí organizačních...

• Zůstává šití na zakázku, které (doufám) bude i tím hlavním. Doba zhotovení výrobku mimo prázdninovou sezónu je do 14 dnů od finální domluvy na vzhledu. O zasílání nezakázkového zboží píšu níže.
• Svá přání a požadavky můžete posílat buď přes zprávy na facebooku, nebo postaru na mail srsnovagabriela@gmail.com ... těším se na ně z obou stran.
• Ceny poštovného se odvíjí od ceníku České pošty, jakožto jediného v maloměstě a pro malovýrobce přijatelného dopravce.
• Platby za zhotovené (vámi elektronicky či osobně schválené) výrobky od teď prosím pouze převodem na bankovní účet na základě vystavené faktury. Zboží budu posílat do tří pracovních dnů od připsání částky na účet. Jakoukoli výjimku/změnu budu samozřejmě dopředu hlásit a konzultovat.

A teď ta nejméně příjemná novinka. Oproti dřívějšímu, veskrze soukromému šití jsem musela zvýšit ceny. Někde jen mírně, jinde to byl skok, který mě samotnou trochu zaskočil. To celé proto, že jsem si konečně sedla a pečlivě sečetla náklady na všechny komponenty, materiál... a hlavně na práci. Snažila jsem se u částek, které jsou v popisech alb a budu je zveřejňovat u každého nového výrobku, nepřekročit snesitelnou výši, ale zároveň potřebuju, aby se mi hodiny strávené na každé tašce, toaletce či králíkovi vyplatily. Konkurencí pro asijské trhy či sériovou výrobu nikdy být nemůžu... a ani nechci.

Konec oficialitám tisknu tímto retro razítkem za 5 ká čé z místního papírnictví. Přesně takový motiv (plus, myslím, švestky) jsem měla inkoustovou modří obtištěný v sešitech z první třídy... nemohla jsem ho tam nechat, že jo.

A hned příště už veskrze pozitivně, v barvách a hravých vzorech, s tušenou vůní vyprané látky zahřáté od šicího stroje. Juch!

 

Samostatně

Je na čase protnout měsíční virtuální ticho po pěšině.

Zabodnout pár milníkových tyček, mezi které časem třeba dodatečně natáhnu i laťky podrobnějších záznamů prázdninových zážitků, a že jich je. Milých, příjemných, vtipných, i těch, které se mi určitě v lepším rozpoložení podaří na veselo natřít.

Miška z kraje července oslavila třetiny. S rodinou i celou partou kolem Krtka. A je už prostě VELKÁ, samostatná.

Já jsem z kraje srpna oslavila pětatřicetiny. Taky jsem VELKÁ.

Skončila mi rodičovská dovolená, pět a půl roku jiného režimu. Původně jsem si v hlavě sumírovala takové retrospektivní shrnutí, jaké to jako na té mateřské bylo, co mi to dalo a vzalo. V závěru jsem se na to vyprdla, zavčas jsem si uvědomila, že by to byla blbost. Všechny jsme na tom podobně a všechny to máme zároveň trochu jinak. A vlastně jsem s mateřstvím pořád na začátku, tak jaképak copak.

Protentokrát zůstanu jen u konstatování, že tahle pětiletka (pro mě osobně nejnáročnější období za poslední třicet let) mě naučila urputně netrvat i se pohodlně nespoléhat na zavedené vzorce, plánovat i plány během milisekundy měnit, překonávat únavu, dotknout se svých psychických i fyzických limitů, pociťovat bezpodmínečnou lásku i bezradný vztek, nechávat věci plynout (no, dobře, tohle konkrétně musím ještě dost pilovat), nebát se neznámého a nového, hledat a objevovat.

Všechno výše zmíněné se teď sečetlo a já se po celkem dlouhém období rozmýšlení rozhodla nevrátit ke své původní profesi. Protože jsem z ní odcházela s pocitem, že kdyby jednoho dne zmizeli všichni její zástupci, nic tak hrozného by se nestalo (a možná hodně lidem by se i ulevilo), protože ten pocit úplně nezmizel a protože tak nějak vím, že když bych to nezkusila teď, už se nerozhoupu nikdy.

A co je nejdůležitější, nechci se připravit o dobu se svými dětmi, kdy mě ještě potřebují a hlavně chtějí.

Takže, tramtadadá...

Takže jsem teď oficiální OSOBA SAMOSTATNĚ (a snad jednou i ) VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ v mých dvou profesních láskách - UČENÍ ANGLIČTINY a ŠITÍ - dávají mi smysl, baví mě. Jednotlivě by mě zatím neuživily, ale v kombinaci jim už celkem věřím. Navíc jen šít doma o samotě bych dlouhodobě nevydržela, potřebuju lidi, kontakt s nimi, takže rovnováha. Na rozjezd si dávám (mám tu luxusní možnost) dobu, než půjdou holky do školy. A i když mám při začátku pěkně stažený žaludek, bojuju s obrovskou únavou z prázdninové práce po nocích a nedostatkem času, jsem nervózní ze ztráty pohodlných zaměstnaneckých jistot a hlavně bych potřebovala definitivně překonat své malé osobní démony, kteří s narůstajícím vyčerpáním evidentně prospívají, nechci to vzdát a na to nově osamostatněné se rozechvěle těším.

Tak snad to klapne:).

***

Plán otevřít od září e-shop mých výrobků nevyjde, ten čas, ten čas... Ale aspoň se intenzivně snažím něco do zásoby, pro sebeprezentaci a o rozjetí stránek na facebooku, ty snad už koncem týdne. Budu mít krásnou úvodní fotku a časem i další záležitosti ve stejném stylu, ať mám k těm všem změnám i nějakou obměnu vizuální - a výsledek mi dělá obrovskou radost. Pavla to trefila přesně.

Léto

... aspoň dvoukopečkové zmrzliny minimálně pětkrát za týden, pozdní večerky a dekompenzované vstávání za rozbřesku, zvykání si na znovu nemuset držet běžný jízdní řád a snaha o udržení třeba jen základních denních mezníků (třeba večerního čištění zubů kvůli té zmrzlině, že jo), nepřetržité balení tašek, velehory špinavého prádla a věčné hledání toho jednoho čistého trika, které tam někde prostě ještě musí být, ale taky bosé nohy, chrousti vylétající přesně ve dvacet jedna třicet, čas na znovubytí pospolu, deštníky z lopuchů, knížky, Černého Petra, maxi i mikro jízdy na kolách, víly v lesním porostu, pády do kopřiv... a ještě louky a voda, s chlórem, solí i přirozeně zabydlená. To všechno, zdá se, bude naše léto.

Část z toho otištěná na post-narozeninové tašce pro mou nejmladší sestřičku. Květy na červencově vyprahlé zemi, dokola temně mořské hlubiny (bez ryb - máme to obě stejně).

Velikostí š. 30, v. 35, h. 5 cm.

Popruh v čtyřcentimetrové šíři, konstrukce zpevněná, vyztužená, protože už brzy dvojité dětské štěstí potřebuje pevnou základnu. Zvnějšku kapsa na zip, zipové je i zavírání hlavního, toho času volného, prostoru.

A u nás - krom na začátku zmíněného... Madlenka stále ve svých nepraktických snových výšinách, kde všechno zemitě pokažené, neuposlechnuté, životu ne zcela bezpečné se děje "Mami, já omylem...". Michalka (pro mě stále) nepředvídatelně přepíná ze zuřivých scén svého vzdorovitého období na pozici andělského stvoření k zulíbání a většinu času a prostoru je můj ocásek, jako by si hlídala, že teď, přes léto, jí maminka nikam neodejde. Má pravdu... Mám ten luxus a možnost být přes léto povětšinou s dětmi a krom jediného dne pracovat jen v době jejich spánkového oddechu. Zas ale upřímně, já to celé vzájemné pospolu dokážu nejvíc vnímat a docenit až právě při jejich sladkém snění, se sklenkou vína a v konečně konejšivém tichu - prostě absolutní, dojímavá láska beze slov, bez zvuku.

A dnes můj poslední oficiální zaměstnanecký den.

A zítra tu naši nejmladší potřetí narozeninově přivítáme.

Tak šup do víru letošního léta.

Předprázdninové

Je to už co by kačírkem dohodil... Léto u vody různé chuti a pláží všeho druhu.

Na hlavu slamák, do ruky malinovku a na ty plavky, co vždycky zůstanou trochu mokré, apartní kapsa.

Z posledního šití mám čtyři volné.

Jednu neutrálně dětskou, zbylé tři třeba jako dárek pro paní učitelku, instruktorku, trenérku...předprázdninově oddechující. Jako praktické poděkování. Jako varianta k hrníčkům, čajům, mýdlům... A dovnitř třeba malá verze opalovacího krému nebo sprchové gelu.

Velikostně v šíři 16 a na výšku 21 cm. Gumka pro případné zajištění. Na zip. Dovnitř se kromě plavek do velikosti XXL vejde i sprchový gel nebo opalovací krém běžných rozměrů, menší hřeben, hromádka zapomenutých sponek a gumiček... nebo třeba klíče, ať je člověk nemusí klasicky bezradně lovit v útrobách plážových tašek.

***
U nás začalo testování prázdninového provozu.

Holčičky v tom mají jasno, bude to free ride. Já se současně těším a bojím (na paměti loňské léto a setrvalé anti-období nejmladší) téměř bezvýhradní šedesáti-denní jízdy pospolu. A taky spíš opatrně našlapuju a hledám cestu nejhladšími oblázky přes seznamy věcí k řešení, provedení, dokončení v mých mimo-mateřských zaměstnáních. Vypadá to trochu jako nástěnka z Pelíšků, jen chybí Mick Jagger (... i když tím by rockově mohly být ty děti, že jo).

Zkrátka, čeká mě období po-pětiletkových velkých změn.
Jo, a taky jíme první, nedočkavostí předčasně sklizené, vlastní jahody.
Pravé, předprázdninové.

Bambule

Pro upršené dopoledne, třeba to minule sobotní.
Pro nutkavou potřebu udržet ruce v pohybu a odlehčit hlavě, lehce-víkendově-rodinně tvořit.
Pro využití letitých zbytků vlny.
Pro hrací část zahradního pidi-domečku.
Pro to všechno bambulatá girlanda na špagátu.

Vlaječky jsou přežitek - loňský, sluncem vybledlý. Chtělo to novou srandu pro oživení otevřené části dřevěné konstrukce, kterou jsem přes osmiměsíční prenatální Mišku natírala na bílo. Srandu pro všechny způsobilé udržet užitečnou plastovou pomůcku od jistého prodejce kávy, oblečení a drobností do bytu. Já dřív pro nahodile potřebné bambulky používala vlastnoručně vykrouženou (dle pokynů od mé babičky vytvořenou) jednorázovou formu z tvrdého papíru. Mohla jsem si libovolně nastavovat délku vlasu i velikost vlněných koulí. Tyhle formy jsou sice jen tří-velikostní, za to na furt. A třeba ručkám pětiletých (s mírnou dopomocí) sedí skvěle.

... jen drobná, technická - před a za každou bambulí je dobré udělat uzlík, ať drží přesně tam, kde je třeba...

Pro letošek i barevná živost. Pastelové tóny jsou zatím mnou snesitelným vrcholem škály, ale stoupám :)... A brzy snad i kočárkovinový kapsář, barevně, hravě i herně odpovídající provizornímu místu ikea podsedáků - na tu spoustu plastu. Ráda bych dřevo a kov, ale v exteriérovém světe dětí se mu nedaří, no což...

 

 

... hlavně, že je živo a všichni víme, k čemu a kam patříme.

 

***

 

Jako teď u mě, ze dne na den změny, pořád se něco děje a snad i bude dít. A i když mám čas od času potřebu usednout, jakože odpočívat, a často prosím své blízké o pofoukání křídel, mám celkem ráda život v letu. 

Ze dne na den.

 



Nepropustné

Plavecká sezóna nabírá na obrátkách. Do tašek sbalit osušky, krémy na a po opalování, plavky... Po kratochvíli to samé táhnout domů. No, a když člověk všechny, řádně vodou nasáklé propriety cpe do plátěnek, tak se klidně může stát, že mu na bedrech či v podpaží zůstanou chlorované, či rybníkově přírodní, mokré koláče. Jedním z řešení je o malinko víc eko a vzhledově hezčí varianta igelitových pytlíků.

Jednoduché, nepropustné kapsy z kočárkoviny. Velikost zhruba 16 na 22 cm (bez problémů pojmou plavky, šampon i malý kartáč na vlasy). Zipové zavírání. Úchytku jsem oproti předchozím exemplářům vyměnila za gumku. Podle mě to líp vypadá, a navrch i prakticky funguje jako zafixovaní při případné potřebě srolování, skladu, úspoře místa...

Tyhle dva kousky byly dárkem právě pro malé plaváčky. Ale stejně dobře můžou fungovat i jako záchytné místo plenkového odpadu při výletech... a naše Madlenka si do své, už rok využívané plavecké kapsy jednou sbalila i vodovky a mokré štětce.

Funkčnost potvrzena.

Jako prázdninový

Dnes byla Madlenka na svém mazáckém a Miška na premiérovém školkovém výletu. Vrátily se mi v podvečer obě s očima navrch hlavy, nadšené, plné zážitků... pohádkový princ Bajaja, lehce strašidelné postavy, naturální živý kůň, lněné tkaní s Krtkem ... prostě příliš velká nálož na večerní uspávání. Ale jak mám ty své čtvrtky už historicky (tzn. cca 4 roky) více méně bezdětné, hrozně moc jsem se na jejich skákavé, staccato výletní vyprávění těšila.

Školkové cestování rovná se blížící se prázdniny.

A hřejivé dny u vody, nebo propršená obloha u stolních her třeba.

Vše možno zahrnout do jednoho látkového stahovacího pytle s "českým" názvem backpack.

 



Do velikosti š.35 a v. 37 cm se bez problému vlezou: osuška (pro echt úsporu místa a možnost přibalení jednoho běžného ručníku, např. pro vysušení vlasů, doporučuju rychleschnoucí osušku třeba z nejmenovaného řetězce sportovních potřeb a oděvů - funguje), ne-eko plastové přezůvky k bazénu/přírodní vodě, kosmetika, hřeben, plavky... Poslední tři jmenované je nejlepší šoupnout do nepromokavé kapsy z kočárkoviny. Zejména po plavbě či ne-dobrovolném koupání. Nepromokne, nepropustí. Ať už ve své čisté, či s reflexními a tvarově odpovídajícími květy nažehlené podobě. 

***

Taky já se pomalu balím, chystám, připravuju. Na prázdniny i na život po-mateřské pětiletce. Všechno se rýsuje, sedá si, adolescentně nejistě pohupuje. Velký kus za mnou, ještě mnohem větší přede mnou. Jsem rozechvěle nejistá... Začínám po pauze víc šít, plnit přání i pomalinku naplňovat svoje představy. Blázinec při tempu probuzeného šneka. Hlava i ruce musí znovu chytit rytmus... Mám současně radost i pocit, že chvilku potřebuju něco jako prázdniny.

Tak červen, červenec, srpen a nejpozději září ukáže.

***
A uvědomuju si, že fotky z kompaktu nejsou nic moc (vlastně vůbec nic)... prostě horší, než mé ultra amatérské snímky stařičkou Nikon zrcadlovkou. To bych taky chtěla dořešit :).