středa 13. května 2015

Při zemi

Michalčiny bdělé fáze se prodlužují, a s nimi i náš pobyt při zemi. A taky citoslovce hop, bác a bum teď hodně frčí. Naše nejmenší se totiž učí bourat, co my větší postavíme. Postupně se osměluje a získává demoliční jistotu. I Madlenka konečně pochopila, že Míšino ničení staveb není jen přízemní záležitost, ale potřebný vzdělávací proces, přestala ji okřikovat a kárat a dokonce už všechny úspěšné pokusy odměňuje potleskem. Hurá!
 
Jenže Michalka už jenom při zemi dlouho nezůstane. Ráno se poprvé a pak během dne ještě postopadesáté u nábytku sama postavila. Dosednutí bylo sice pokaždé dost natvrdo, ale obě si od toho pohybu vzhůru hodně slibujeme.
...
Kostky, které se mi líbí úplně nejvíc (vlastně jako skoro všechno od Djeco), protože jsou z tvrdého kartonu, který odolá jak Madlenčině váze, když na ně opět "náhodou" sedne, tak i Michalčině dvouzubé pusince. Navíc mají krásné obrázky (milá změna od všech večerníčkových postav), a jsou i didaktické - děti se učí rozlišit velikost zvířat, poznat jejich mláďata, potravu (dobře, ten ježek je zase mystifikace), a časem dojde i na počty.


Žádné komentáře:

Okomentovat