Já chci panáka

...na dvorku, žádala v pondělí Madlenka. Toho skákacího. Ráda jsem souhlasila, protože mě všechny tyhle dětské hry pořád baví a jsem ráda, že mi pro ně pomalu dorůstají parťáci (na skákání sama jsem ve svém věku už přeci jen trochu zbabělá). Jednoho jsem nakreslila já, (pidi) druhého Majda. Já skákala jen toho svého, Madlenka oba. Madlouše jsem ohromila rychlostí svého prvního kola. Ten obdiv v očích byl kouzelný. Postupem času a s přibývajícími panáky se naše výkony, řekla bych, docela srovnaly. Skákání podle pravidel nevydrželo dlouho, takže na řadu přišly variace "jako medvěd, čáp, žába, jako žížala (u té to chtělo trochu kreativity).

Mišulka všechno nejdřív zpovzdálí sledovala, ale nakonec si svého prvního panáka "skočila" taky. Nějaké rozptýlení od dalšího zoubkového trápení ji přišlo vhod.

A mně ostatně taky. Ta šup, šup, holky, rosteme, ať můžeme ke schovkám, máš babu, a panáka (hm, zajímavá posloupnost ;) ) přidat gumu, přehazovanou, vyvolávanou, vybíjenou...

Nepromokavý

Vymyslela jsem si nepromokavý batůžek pro Madlenku na plavání. Na těch dětských z obchodu se mi pokaždé něco nepozdávalo. Tu nesprávná velikost, jindy popruhy bez ramenních podložek, nebo byla nepromokavá jen vnější vrstva.

Vymyslela jsem si proto, že ho poprvé ušiju sama. Na pátečních přednáškách vznikl střih a o víkendu jsem se pustila do díla. Takže:

• velikost š 23 - v 26 - h 10
• přední a vnější díly a podšívka jsou z látky se speciálním zátěrem (látky nakupuju skoro vždycky u www.dumlatek.cz) - je nepromokavá, ale při šití se chová jako běžná pevnější bavlna
• zadní vnější díl je obyčejná látka vyztužená ronofixem - pro pevnost a proti pocení zad
• nastavitelné popruhy s ramenní "krytkou" pro pohodlnější nošení
• vrchní poutko - na Madlenčinu výšku jsem ho udělal moc dlouhé, takže příště zkrátím tak o 4cm  
• vnější kapsa na zip - na svačinku, kapesníky, cokoli, co nemá přijít do kontaktu s mokrým ručníkem a plavkami
• vnitřek je bez kapes a pohodlně se tam vleze ručník, něco na převlečení, plavky, láhev s pitím
• láhev s pitím je možné dát do boční kapsy s gumou - nebo v ní může cestovat třeba plyšový pasažér

Na věcech "poprvé" mám ráda, že vlastně nevím, do čeho jdu, a tak mě to nadšení pro věc drží docela dlouho. A ono je to potřeba, protože mi první pokusy, kdy nevím, co a jak nejdřív složit, jak dlouze to nastřihnout a prošít, docela dost dlouho trvají. U příštího batůžku (jestli na něj dojde) si postup pěkně nafotím a uložím sem na blog, ať už jsou ty další pokusy raz dva.

Ale tenhle batůžek taky vznikal v moc fajn atmosféře. S Peťou jsme si otevřeli láhev merlota a během přeměřování, stříhání a špendlení jsme si v klidu povídali. Takže spousta mně milých věcí najednou.

Zahradníkův rok

... s příchodem teplejší poloviny jara mívám nějakou naléhavou potřebu obklopit se rozkvetlými květináči.

V sobotu jsme s Majdou zajely do zahradnictví. Madlenka pojala cestu skleníky jako trénink na orientační běh, takže se zamýšlený výběr květin změnil na styl "popadni, co ti padne do oka".

Mně padly tyto tři rostlinky. Ani jsem se nestihla podívat, jak se jmenují. Ale v hliněných květináčích jsou krásné, a to úplně stačí.

Surfinie poznám, protože jsem je na balkóně měla loni. A ani letos tam nebudou chybět. Dva vzpřímené muškáty jsou pokus, jestli na ně budu mít alergii, jako na jejich převislé příbuzné. Pokud ne, možná ještě pár dokoupím. V pergole jim to sluší, a taky zjišťuju, že se mi tahle kytka líbí čím dál víc.

A nebo ještě chvíli počkám. Jak se znám, zahradníkův rok mi vydrží tak tak do léta. Tuším, že brzy začnu brblat nad nutností pravidelného zalévání, pak přijdou občasné výpadky vláhy, a nakonec (zhruba tak v červenci) už to zalévání nebude ani potřeba.
Ale třeba se letos překonám. Uvidíme. Ráda bych.

Na hrad

Krásné (pozdní) sobotní odpoledne na Bouzově.
Holky si protáhly poobědový spánek, tak jsme speciální čarodějnickou prohlídku nestihli. Ale vůbec to nevadilo, spíš na opak. Řádně odpočinutým se nám všem výletovalo nejlíp.

A i tak jsme k Majdině radosti potkali pár čarodějnic. Jedna živá se ochotně nechala vyfotit. Druhá, sádrová, zase pestře zmalovat v přilehlé výtvarné dílničce.

A fotili jsme se - více i méně strojeně...

A někteří si dali zmrzlinu. Barva tón v tónu...

A jiným stačilo vypláznout jazyk naprázdno...



 

Ale úplně nejlíp bylo v parku.

Hra na honěnou, na schovávanou, na běhanou jen tak.

A Madlenka objevila ztracenou rukojeť z hole, která patřila jedné mocné čarodějnici... Nebo je to hlava kouzelného ptáka.

Na pohádkovém hradu je možné všechno.



 

A zlatý hřeb(ec) podvečera.

 

A spokojeně hurá domů :)!



Moci to vstřebat

Včerejší dámská jízda s Madlenkou. Kino a v něm ovečka Shaun.

Shaun má Majda ráda a já taky, tak jsem si říkala, že to bude zábavný, oddychový podvečer pro obě. Nakonec to ale bylo trochu jinak.

 

První půlku si Madlenka zvykala, že se ve filmu vůbec nemluví (na ní to bylo beze slov trochu dlouho), tak jsem šeptem odpovídala na její hlasitá zvolání "co to je", "proč" a "kam". V druhé půlce si už na "němotu" zvykla, ale seděla jako zařezaná a v ručce žmoulala vstupenky. Ve filmu se totiž vyskytuje jeden záporák - nesympatický týpek, co nesnáší zvířata a pracuje v odchytové stanici. Madlenka nedokázala pochopit, proč ten zlý pán pořád chce těm ovečkám a pejskům ublížit. Když film skončil, byla chudina pořád celá zaražená a na milý dotaz paní uvaděčky, jak se jí to líbilo, s pláčem odpověděla, že toho pána už tam příště dávat nemají.

 

V autě pak chtěla celé "jak jsme byly v kině" dvakrát převyprávět. Tak jsem se ty motivy snažila zjednodušit pro tříleté chápání, zdůrazňovala, že všechno dobře dopadlo, a hlavně jsem musela několikrát a přesvědčivě vysvětlovat, že zlý pán opravdu dostal co proto (hození do hnoje se Madlence zdálo být trochu nízkým trestem, tak jsem si ty hrůzy chlévské mrvy vydatně přibarvila). V závěru cesty už byla Majda naštěstí srovnaná, hlásila, že to bylo "docela dobrý kino", a já si oddechla, že je hrozba psychické újmy ovečkou Shaun zažehnána :).

Takže konec dobrý, všechno dobré, ale někdy to chce čas, aby se to nepěkné mohlo vstřebat.

Se slony

Včera dokončené šatky se slony pro Majdu - podle střihu z Burdy Kids. Nejdřív jsem je plánovala jako další variaci na školkovou zástěrku. Ale v průběhu těch několika večerů, co jsem je po kouskách dávala dohromady, jsem ty původní plány pomalu opouštěla. Střih je ze šesti dílů, spotřebuje se docela dost látky a je na nich pár na zástěrku zbytečně zdlouhavých úkonů (šikmé proužky v průramcích a ve výstřihu, dvojitá léga, knoflíkové dírky).

A hlavně, když si představím, že na nich hned první den skončí třeba oběd v podobě rajské, odhodlaně přesouvám tyhle šatky do kategorie procházkovo-návštěvní.

A ještě ke střihu - už se mi párkrát stalo, že v postupech u Burdy byly nepřesnosti. Teď, bohužel, taky. Je lepší si všechno přeměřit a přepočítat. A légu není třeba vyztužovat vlizelínem. S ním to dělá takovou nepřirozenou "obruč" kolem pasu. Příště už budu vědět.

Jinak látky v aktuálně nejoblíbenějších barvách naší malé slečny - růžové, fialové a tmavě modré. Kromě jiného se tak aspoň budou snadno prát. Už delší dobu totiž třídím prádlo do pračky na tmavé, bílé ... a růžové :).

***

Čerstvé majitelce se dnes do focení moc nechtělo. Mimo záznam v nich ale strávila podstatnou část večera a dokonce, sloni nesloni, zatančila pár "toček jako baletka". Tak aspoň tak :).

Brýlky

Michalce přišly brýlky.

Dioptrické, protože je dobré co nejrychleji srovnat rozdíl mezi pravým a levým okem, a předejít tak možným pozdějším vadám zraku.

Kulaté, protože na miminka se jiný tvar nevyrábí.

Růžové, protože je bylo třeba sladit s naprostou většinou šatníku naší minimadam.

S gumovými obroučkami, protože musí přestát všechno majitelčino kutálení, mačkání, žvýkání a zvykání.

Její už tak velká očka za nimi ještě víc vyniknout. Je jako brouček. Můj milovaný brouček k zulíbání.

A tak teď všichni hlídáme, jestli jsou brýle na nose. Obzvlášť Madlenka ráda volá "Mamííííí, Mííííšaaa,brýýýleee!" A taky jí často musím ukazovat fotky z doby, kdy i ona jedny takové nosila. Nutno dodat, že Michalčiny a Madlenčiny obrýlené začátky jsou nesrovnatelné. Protentokrát mnohem méně stížností a mrzutosti :).
***
A na závěr jedna Madlenčina vzpomínková :)...