...na dvorku, žádala v pondělí Madlenka. Toho skákacího. Ráda jsem souhlasila, protože mě všechny tyhle dětské hry pořád baví a jsem ráda, že mi pro ně pomalu dorůstají parťáci (na skákání sama jsem ve svém věku už přeci jen trochu zbabělá). Jednoho jsem nakreslila já, (pidi) druhého Majda. Já skákala jen toho svého, Madlenka oba. Madlouše jsem ohromila rychlostí svého prvního kola. Ten obdiv v očích byl kouzelný. Postupem času a s přibývajícími panáky se naše výkony, řekla bych, docela srovnaly. Skákání podle pravidel nevydrželo dlouho, takže na řadu přišly variace "jako medvěd, čáp, žába, jako žížala (u té to chtělo trochu kreativity).
Mišulka všechno nejdřív zpovzdálí sledovala, ale nakonec si svého prvního panáka "skočila" taky. Nějaké rozptýlení od dalšího zoubkového trápení ji přišlo vhod.
A mně ostatně taky. Ta šup, šup, holky, rosteme, ať můžeme ke schovkám, máš babu, a panáka (hm, zajímavá posloupnost ;) ) přidat gumu, přehazovanou, vyvolávanou, vybíjenou...
Žádné komentáře:
Okomentovat