S Miškou jsem začala chodit na plavání pro miminka. Příjemné, komorní prostředí, teplá voda, fajn zázemí. S Madlenkou jsem tam chodila skoro dva roky, vlastně až téměř do Michalčina porodu, a nemůžu si to vynachválit. Kromě toho, že ve dvou a půl letech zvládala pobyt v bazénu jen s křidýlky a kousek uplavala i bez nich, potápěla se a skákala "šipku", tak se hlavně to naše třeštiprdlo včas naučilo, co hluboká voda obnáší a jak se v ní a kolem ní chovat.
A Michalka vypadá, že bude další vodomilkou v rodině. Pravda, svůj poker-face málokdy opouští, ale jinak jí to ježdění ve vodě, houpání, bublání, poskakování a dokonce i polévání hlavy baví a radostně (tak mi to aspoň přijde) cáká a šlape vodu. Dnes proběhl první ponor. Opět jsem byla nervóznější, než moje ratolest. Mišulka ten několikasekundový pobyt pod vodou vzala stylem sobě vlastním. Třikrát jsem ji s podmračeným, zkoumavým výrazem potopila a třikrát jsem ji s tím samým výrazem vytáhla nad hladinu. Žádný křik, žádné stížnosti, žádné vztekání. Zkrátka podobou celá já, povahou ani náhodou :).
***
Pondělní lekce byla s tatínkem. Já slavnostně dobírala léky, tak jsem aspoň dokumentovala. Fotky z mobilu nejsou nic moc, příště už foťák na botníku nezapomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat