Zaječí

Dnes ráno Madlenka pokořila rekord v rychlosti oblékání. Necelých pět minut a honem na dvorek hledat nadílku od velikonočního zajíčka. Chvíle napětí... a vzápětí radost.

Většinu dne jsme pak s holkami strávily u našich. Další hledání zajíčků. Letos se nám nějak namnožili - zajíčci i děti... Ten hnědý kočár je ještě po mně. Postupně jsme se v něm vozily my, a teď i všechny vnučky. Liberta je prostě věčná :).

 

A hezky bylo i vevnitř. Malá smečka, nezbytné čtenářské intermezzo a vítání strejdů-koledníků. Majda měla na babičky nachystán svůj vlastní prut s mašličkami. Pamatuju si, že jako malá jsem klukům strašně záviděla. Ne vykoledovaná vajíčka a čokolády, ale právě ty sesbírané pestrobarevné mašle.

Já vlastně Velikonoční pondělí nemám moc ráda. Z různých důvodů jsem od puberty do příchodu vlastních dětí pravidelně brala do zaječích. Jenže možnost potkat se během jednoho dne s rodinou a spoustou dalších milých lidí navrch je zase hrozně fajn. A dnes to fajn bylo. Tak znovu za rok.