pondělí 18. září 2017

Labutí píseň

Myslela jsem si, když jsem v létě šila tyto tři králičí baletky, že to je taková labutí píseň. Že už je ve svém novém óesvéčé režimu dělat nebudu, protože aby se mi aspoň trochu vyplatily ty hodiny strávené nad každou jednotlivou panenkou nebo sponkovníkem, musela bych je výrazně zdražit a už by o ně nemusel být takový zájem. Bylo mi to líto, dost.

Jenže pak jsem si řekla, že to přeci jen zkusím. Toaletky a kabelky šije tolik šikovných rukou a příliš nového na nich člověk nevymyslí. Zato králíci (a nově i myšky) jsou něco, k čemu jsem si postupně, pomalu a s opravdovou láskou došla sama, metodou pokus omyl, kousek po kousku... že jsou tak nějak moje a pro vás by ode mě měly pod sršní značkou zůstat. Těch 5 zářijových sponkovníků a stejný počet panenek jsou důkazem, že by to mohlo být dobré rozhodnutí. A mám radost, dost.
A děkuju :)!



Tak ještě zakázkové labutí slečny hezky jedna po druhé.
Elsa a její ledové království jsou zatím stále v kurzu (i když u nás doma už to nadšení naštěstí chládne)... Takže tady v králičí podobě, v chladivě saténovém provedení. První svého druhu jsem šila loni pro Madlenku, měla úspěch, tak snad ledy roztají i této.



Druhá panenka ve výrazných růžových barvách, takový protipól té nahoře. Ale šedá mírní, zklidňuje, že jo. 


No, a tahle třetí sestřička, ta mi byla asi nejbližší. Šedá, béžová a jemně růžová. Látka by na tašce možná působila trochu starosvětsky, ale s panenkou si sednou krásně. Něha jako vyšitá.

 
Teď už mám ve foťáku panenky nově prodané, ale dostat je vizuálně ven, třeba na fejsbůkové stránky Sršení, mi prostě trvá. A taky mám novou verzi klučičího králíka a je to fešák, nezadaný, perspektivní... Toho chci uvést do společnosti co nejdřív.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat