sobota 28. října 2017

Dámská jízda

Další v řadě, dnešní. S Madlenkou. Protože je to pro mě vnitřní nutnost, potřeba, obrovská radost. Protože v běžném denním provozu mám přeneseně i v reálu na tělo hlavně Mišulku. U Mišky je to dáno věkem, pořadím narození asi, povahou hlavně, prostě mamánek. Většinu poškolkových odpolední trávíme pro Mišku přizpůsobenými aktivitami, s ohlížením se na její potřeby, na "Majdi, počkej...". Je to přirozené kvůli věku, pořadí narození, povaze... ale fér úplně ne.

Proto vědomé zavedení dámských jízd jen s tou starší. Okamžiků, kdy se zcela a beze zbytku soustředím jen na jeden dětský svět. Jeho potřeby, představy, strasti i touhy. Kdy mám možnost znovuutvrzení jeho jedinečnosti v tom (pro mě) příliš rychlém odrůstání. Kdy si můžu při nedělené pozornosti poslechnout a sdělit důležité i to relativně banální.
 
 

Dnešní cílená a nerušená objetí, povídání a hry při cestě vlakem na padesátiletý koncert Svěráka a Uhlíře (prarodiči přenechanou událost nám a Johance s její prvorozenou Rozárkou). Svěrákovskouhlířovské kazety převíjené na versatilce jsou moje záklaněškolské dětství. Jejich mp3 téhož a víc patří Madlenčině generaci. Koncert, který i přes šíleně velký (a pro mě osobně šíleně nehezký) prostor O2 arény působil krásně komorně. Majda zpívala jako o život, mně tekly naprosto reálné slzy dojetí z toho co bylo i je (mnou dříve vysmívaná a časem bující expresivnost pocitů se asi dědí, no). A pak dvojjediné společenské hry, dvojitá pohádka a neutnutý rozhovor před spaním v naší manželské posteli.

Nejsem schopná určit, nakolik se moje potřeba zrcadlí v tom skoro šestiletém stvoření. Snad dost na to, aby vědělo, že bez ohledu na věk, pořadí narození a povahu (plus přehršel mých vlastních  aktivit a prací) je pořád jedinečně nejdůležitější.

(A to samé, závěrem zmíněné znovu beze zbytku platí i pro Michalku... toho času na výhradním výletě s tatínkem u chomutovské prababičky).

Žádné komentáře:

Okomentovat