čtvrtek 11. února 2016

Intermezzo

neplánované
nevítané
natahované

... jak už to u nemocí bývá. Jen kdyby se u nás banality pokaždé podivně nekomplikovaly. A taky už bychom mohli mít všechny výsledky, čekání a nejistotu ohledně dětí nesu nějak hůř.

V mezidobí zabavuju, animuju, předčítám, dělím, stírám, odsávám, tiším, skrytě i okatě si zoufám... a spřádám plány nad látkou textilní i studijní. Obě mi tu teď netknutě leží, první zplihle a smutně, druhá s němou výčitkou a tučným vykřičníkem.

Peťa a prarodiče fungují, naplno, neuvěřitelně.

A bude ještě líp, když ne zítra, tak pozítří, nebo za týden určitě.


Plnící pero.
Moje první od dob první třídy. Tehdy jsem ho dostala jako předposlední, potupa krasopisem, že ano.
Tohle je ale úplně jiná úroveň. Od kamaráda, vánoční, německé.
Radost veliká.

Žádné komentáře:

Okomentovat