pondělí 29. února 2016

Odpočinková

Prodloužený víkend jen ve dvou (mami, tati, děkujeme!!!!).
Moc jsme ho potřebovali.
Dohnat a pro dny další doplnit všechno, co kvůli naléhavějším důležitostem odsouváme.

Odpočinek a spánek... dali jsme na tip a zvolili hotel "adults only". Klid a pomalé plynutí... Pro mě ale byla výhoda i v tom, že se mi při nemožnosti pozorovat cizí ratolesti stýskalo o něco míň. Dovolenkujícím rodičům tento koncept vřele doporučuju:).
Jídlo ... vaření já moc ne-e. Navíc na důstojné stolování není v aktuální domácí konstelaci moc prostor. Takže pomalu si vychutnávat několik výborných a úžasně nakombinovaných chodů přes hodinu a půl bylo jednoduše jak z jiného světa. A to "jak" vlastně můžu klidně vynechat.
Lyže... já po dvou letech (protože sunutí se v pluhu po sjezdovce za Madlenkou nejde úplně nepočítat) měla trochu obavy, jestli hned nebudu brázdit svahy hlavou napřed. Ale ono se to, naštěstí, nezapomíná.
 
a hlavně
 
BÝT SPOLU a soustředit se jeden na druhého, povídat si, vnímat se.
 
Běžné dny peláší v rychlém a pravidelném rytmu. Většina společného času se točí kolem holčiček, což je přirozené a tak nějak v pořádku. Ale pak je jen kousek od toho, abychom zapomněli, že být spolu není ani po čtrnácti letech samozřejmé. Že ty provozní věci nemají úplně překrýt vztah dvou dospělých, že čas na povídání a naslouchání tomu druhému nejde donekonečna odsouvat večerním ťukotem klávesnice, klapotem šicího stroje, nebo šustěním stránek učebnic. Že je důležité být rodina a zároveň pár.
Ha, jsem patetická, ale to proto, že jsme se měli tak báječně.
 

Ale protože se nám i dost stýskalo, tak zvesela peřinou šedesáti centimetrů nového sněhu v Sonnenalpe Nassfeld zase domů.


Prostě pohádka.

Žádné komentáře:

Okomentovat