úterý 11. října 2016

Bábovka bezlepková

Počasí na deku, horký čaj a něco sladkého.
Nové ořechy padající ve velkém a loňské zásoby ještě v ošatce.
Takže ořechová bábovka.

Vyzkoušela jsem kamarádčin recept, abych ho mohla, abych nemusela jen dýchat tu vůni a trpět s pohledem na pomlaskávající strávníky. Pečení bez lepku je sám o sobě oříšek (a vlastně jediný v jinak bezproblémovém omezení), protože u spousty věcí nejde jen tak nahradit pšeničnou mouku stejným poměrem speciální směsi nebo kukuřičné/rýžové/pohankové varianty, aniž by to mělo vliv na výslednou konzistenci, tvar nebo chuť (tvrdne, padá, drolí se, vázne v krku, je k vzteku, třeba tak).
No ale tady to šlo a vyšlo. A troufám si tvrdit, že pokud by vydržela po poklopem až do třetího dne, vydržela by i k snědku. U nás už můžu testovat jen drobečky.

4 celá vejce
200g krupicového cukru (já tam dala míň a třtinový, protože bílý doma máme jen moučku na efekt - proto ta o něco tmavší barva)

3/4 hrnku oleje
250g mouky (na trhu jsou toho mraky, dobrá zn. je Jizerka, ale konkrétně tady jsem použila směs na pečení s přídavkem chia od Adveni - proto - znovu - ta tmavší barva, protože jsem to fakt nespálila:) )
1 prášek do pečiva
1 vanilka (vanilkový cukr, nebo jeden lusk)
1 hrst mletých vlašských ořechů - v té naší skončily hrsti minimálně dvě, Michalka louskala se mnou a nějak se to zvrtlo :) )
1/2 hrnku mléka
Celá vejce vyšlehat s cukrem do pěny. Přidat mouku smíchanou s práškem do pečiva, vanilku a ořechy - jen lehce promíchat. Nakonec naředit mlékem a nechat 10 minut odstát. Péct v troubě na 150°C přikryté alobalem od uložení mladšího dítka po konec srdceryvného Člověče, nezlob se se starší, tak do 60 min, řekla bych.  Hodně dlouho se bude zdát, že prostředek se nechce, na rozdíl od okrajů, upéct a naskočit, tahle nervy drásající nejistota se ale rozplyne těsně před koncem pečení (je třeba sledovat).


Zbytek dnes ke snídani.
K tomu horká káva s mléčnou pěnou.
První rozsvěcování žároviček a pocit, že už je čas na aromalampu a ztlumené tóny mých oblíbených podzimních alb...říznuté tichem.
Zahřátý šicí stroj, záložky v učebnicích.
Po posledních třech hektických týdnech a velkých změnách začínám najíždět na určitý režim. Zjišťuju, že když už mi bdění přes polovinu týdne a dne neřídí děti, jsem na pováženou nedisciplinovaná. Teď se sama za sebe učím mezi pracovně-volnočasovými úkoly aspoň pravidelně snídat a obědvat.
Poplácání po zádech.
Zbytek je v plánu (s) časem... nechci být bábovka, že.

2 komentáře:

  1. Vypada lakave😉. Jen mi nejde do hlavy, co se ucit? Vzdyt mas vse hotove ne?😊

    OdpovědětVymazat