Každoroční, barevná, hodová, kolotočová neděle...
Jako dítě jsem hody milovala, kolotoče, lítací balónky, sádrové opice na gumičce, "pravý falešný" marcipán (ten pravý, mandlový, nemám ráda, ale po jeho cukrové náhražce bych se mohla utlouct, dodnes), cukrovou vatu, stánky a vůně všeho možného ve vzduchu začínajícího podzimu. Pak to nadšení, pochopitelně, trochu opadlo, ale s dětmi hody prožívám a užívám si znovu a naplno.
Jezdím na všech atrakcích, na které mě pustí obsluha a později i stav žaludku (Majda je naprosto spolehlivý a nebojácný parťák), pištím a výskám se změnou rychlosti nebo směru, vybírám balónky a nějakou drobnost holkám na památku, cpu se cukrovou vatou a užívám si Madlenčina nadšení a očí navrch hlavy.
S Johankou jsme vyhodnotily, že cenu za nejvtipnější atrakci dne má jeden z dětským kolotočů. Teda, vtipný byl pro nás, mrňata, co na něm seděla, už tak nadšená nebyla. Obsluha (pán s vizáží něco mezi vodníkem a ježibabou) totiž tenhle pekelný stroj pouštěl nejenom ve směru jízdy, ale (prý jako bonus) i pozpátku, což ti nejmenší oceňovali sborovým pláčem... Ne tak Majda s Rozárkou. Jako toho času jediné dvě návštěvnice se nacpaly do růžového králíka a zvesela si vychutnaly svou soukromou jízdu tam i zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat