Půlhodina

Nějak naléhavěji teď potřebuju dobíjet baterky. Rozjeté, uplakané děti a blížící se zkoušky jsou docela spolehlivý žrout energie. A tak si vyhrazuju své půlhodinky. Půlhodina jiného časoprostoru, který plním mně milými věcmi. Třeba kapitolou z knížky, šitím (uklidňuje mě šustivý zvuk střihového papíru, křupání látky pod nůžkami i pravidelný tlukot šicího stroje), nebo lakováním nehtů a poslechem ticha (to je teď setrvale nedostatkové zboží).

 

Ale můj úplně nejlepší lék na přetlak je půlhodina pohybu v (pro mě) ostrém tempu. Nedávno jsem poprvé po dvou letech vytáhla kolo a ujela kolem 20 km. Včera jsem zase po víc jak čtvrt roce obula tenisky a vyběhla na své 4,5 km kolečko. Ani jedno není kdovíjaký sportovní výkon a v obou případech jsem se vrátila zplavená a rudá jak rajče, ale ten pocit a radost a čistá hlava!!!
Tak kam zítra?

***

Gladioly níže s textem výše úplně nesouvisí. A nebo vlastně jo, protože nákup řezaných květin je taky svým způsobem odpočinek a cesta do květinářství a zpět mi s kočárkem půlhodinu zabere. K mečíkům jsem obvykle lhostejná, a taky mi přijdou zbytečně velké. Ale zase, když se jim stonky trošku přistřihnou a vybere se ten správný narůžovělý odstín, tak vůbec nejsou marné. Navíc spousta zelené prý uklidňuje:).