Málem zaoceánská

Tahle taška měla zítra letět za oceán. Jako doplněk k příručnímu zavazadlu. Ale už když jsem ji včera finálně poskládala a sešila, říkala jsem si, jestli jsem to s tím plněním zadání "velká taška" trochu nepřehnala. Přehnala, to co na mě vypadá jako plus size kabela, působí na mojí o deset centimetrů menší mamince jako náramenní carry-on. Prostě tu kabelku by jí na letišti nikdo neuvěřil. Takže zítra místo letu napříč Atlantikem čeká milou brašnu podélný řez.

I přes to rozměrové rozčarování mě těší třeba způsob přichycení uch. Osobní(ité) čuňátkové provedení vnějšího našívání jsem elegantně obešla vsunutím popruhů do vnější vrstvy tašky. A po vytažení šesti (!) velkých osušek (které držely tvar tašky pro vnější nafocení) se zase uklidňuju pohledem na puntíkatou podšívku, vydařenou skrytou kapsičku na zip a tři přiznané kapsy na tužky, knížku a cestovní doklad... A koženka v barvě čokolády a látka ještě po maminčině mamince s mořsky modrým vzorem...

Prostě dvakrát měř a jednou řež. Nebo možná bude úplně stačit, když si do šicího zápisníku začnu opravdu jednotně zapisovat míry svých výrobků. Protože rozdíl mezi "placatou" (střihovou) a finální verzí může být někdy málem zaoceánský :).