...narozeniny naší nejstarší. Čtvrtý rok udiveně koukám a nestačím se divit, jak strašně to letí, jak nám roste před očima... slečna. Jsem počtvrté naměkko, znovu a zase a nejde mi to jinak.
Madlenka nás nepřestává překvapovat. Trochu tím, co se pořád nedaří odbourat. Hodně ale tím, co všechno zvládá, jak jde kupředu svou vlastní cestou, bez ohledu na měřítka a zprůměrované rady chytrých knížek a tabulek. Madlenka nás už čtvrtým rokem strašně moc učí. Já konkrétně beru dennodenní lekce trpělivosti, důslednosti, fyzické zdatnosti a hlavně pokory. Jednotlivé známky mám asi sotva na vyznamenání.
Když si to ve výsledku všechno sečtu a podtrhnu, mám tu nejlepší nejstarší dceru, jakou jsem si mohla přát. Všechno nejlepší, moje velká malá!!!
Madlenka měla k letošním narozeninám tři přání.
1. Dort s nevěstou a ženichem (letošní velké téma). Výzva pro mě. Prošvihla jsem možnost zadání některé z profi a zkušených cukrářek, takže (ač jsem se kdysi zařekla, že se o dort budu pokoušet jen u prvního výročí svých dětí) jsem musela přiložit ruku k dílu. Od kamarádky jsem dostala tip na skvělý korpus tady. Vzhledem k plánovanému výsledku jsem dělala jen jednobarevnou verzi. A pak už "jen" dozdobit fondánem, svíčkami a novomanžely Škoda, že jsem si při hledání těch správných dvou (Madlenka chtěla nevěstu, co nebude mít úplně žluté vlasy) nezapnula Runtastic - to by bylo kilometrů, a mobilní video kameru - to by bylo rozesmátých tváří prodavaček na celý následující rok. Našla jsem, upekla, ozdobila, zapíchla a v duchu složila velikou poklonu všem zručným pekrářkám a cukrářkám
2. Lego s Elsou a Annou, protože původní vánoční nadílku s touhle tématikou jsem nenápadně ukecala z nevzhledných panenek na relativně tvůrčí narozeninový dárek. Dobře mi tak. Krom vyhrocené situace v rámci oslavy, kdy Majda bez ohledu na situaci musela a nemohla rozdělat všechny pidikousíčky hned, jsem pak před jejím ulehnutím hodinu skládala ten zapeklitě složitý ledový zámek.
3. Baterku. Aby si mohli svítit, až si budou s Vašíkem a Eliškou hrát u mě v šatní skříni na rodinu. Přes původní zamítnutí a následující označení mé osoby jako strašné a v ideálním případě vyměnitelné maminky, baterku nakonec dostala. Jen si, Hani a Jáji, říkám, že bychom si na tu skříň měly (vzhledem ke stále sofistikovanějšímu hraní našich starších) pomalu posvítit i my:).
Oslava byla velká, v počtu menší svatby, hlučná, rychlá, hektická, veselá. Při každé takové příležitosti mám pocit únavných příprav a bleskového průběhu. Ale stojí to za to. Protože příležitostí na setkání naší velké úzké rodiny není nikdy dost. Protože je to důležité poprvé, počtvrté, i kdykoli potom.
Žádné komentáře:
Okomentovat