pondělí 7. prosince 2015

Nefučí

Poprvé jsem výraz "fučet na ...", jako vyjádření závažně zdraví ohrožujícího stavu, slyšela od babičky. Nejdřív nám s Johankou fučelo na uši a krk, proto jsme na výpravách s babičkou od podzimu do jara nosily čepice naražené hluboko do čela a šály vytažené přes bradu. Zhruba kolem puberty mi začalo nebezpečně fučet na záda, to když jsem, v naprostém rozporu s klimatickými podmínkami a svými tělesnými proporcemi, nosila bokovky. A průběžně nám ještě fučelo na nohy, protože jsme doma zarytě odmítaly nosit "ťapky"... Babička už s námi není, ale (nejenom) na fučení rády a s nostalgií vzpomínáme. Fučet postupně převzala moje maminka, a teď ho začínám používat i já. Protože už, poučena častými bolestmi v krku a občasným zánětem močového měchýře, vím, že je mnohem lepší, když na nic nefučí.

Holky jsou ještě malé, tílka a papuče jim zatím nepřijdou jako nepřiměřené rodičovské pruzení, takže mi zbývá zabezpečit jen jejich hlavinky a krky. Obě se zapnutím mikiny až ke krku "dusí", ale šály jim z nějakého záhadného důvodu nevadí. A jako šála je nejlepší tunel, jelikož je (jak říká Madlenka) eleganetní. Jeden dostala od mé mamky, jeden jí uštrikovala mamka vlastní. Jednoduchá a rychlá záležitost, asi tak na dva díly Star Dance.
 
 
Vlna středně silná Red Heart Soft. Jehlice č. 4,5. Nahodit 150 ok, a pak už to jede, viděno z lícové strany - 14 řad obratce , 3x zopakovat 6 řad hladce a 6 obratce, 6 řad hladce a 14 řad obratce. Při sešívání okraje zhruba sedmi řad podsadit na obou krajích do rubu, aby se zvýšil efekt zatočení. Hotovo.


Barevný a s čepkou ladící tunýlek pro Mišku. Stejný postup jen o něco nižší.
A pudrově růžová šála pro mě. Chtěla jsem velká oka, ale po ruce nebyly dostatečně tlusté jehlice, takže jen 60 ok na velikosti 6,5, hladce obratce pořád dokola, až je toho zhruba metr a půl.
Třikrát tunel, aby nefučelo.

Žádné komentáře:

Okomentovat