středa 23. prosince 2015

Pásli ovce Valaši

A nebyly to obyčejné ovce, ale kapři.
A nebyli to obyčejní Valaši, ale Madlenka.
Loni premiéra, letos už na ni u kádě čekali s proutkem. A zatímco jsme stáli řadu na vykuchání svých dvou objednaných kousků, Majda řadila a rovnala přeživší jedince. Bavili se tím znovu všichni (teda nejspíš až na ty němé tváře, ale dávala jsem pozor, aby je nepíchla, nebo jim jinak neublížila). A taky letos poprvé Madlenka prozřela z dětské iluze, že maso je od nějaké zvířete (jako že nám dá maso, ale zůstane naživu) v realitu "ze zvířete". V tomto případě znamenali rozporcovaní kapříci v igelitkách ještě hodně pořád dokola opakovaných upřesňujících dotazů. A já jsem i trochu lhala, když jsem se její popotahování snažila mírnit ujišťováním, že ty rybičky to určitě nebolelo a že jsou vlastně trochu něco jako rády. No jo, no.
 

Všechno potřebné hotovo.
Stromeček svítí a pořád voní (i když mi přijde, že tak nějak míň, než když jsem byla malá já).
Dárky zabaleny. Tento rok jsme na každý nalepili vytištěnou fotku, ať má možnost rozdávat - nebo si alespoň najít ten svůj - i Mišulka.
Jídlo uvařeno. Vánočka nakonec upečena. Letos jsem se zcela intuitivně vrátila k tradici těžko rozpoznatelného tvaru.
Ujídání bramborového salátu. I když už je vlastnoruční, stejně mám pořád pocit "natajňačku" z let dávno minulých.
 
 
A teď už...
Dvě deci červeného.
Oheň v krbu.  
Love Actually.
Klid.
A Vánoce.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat