pátek 20. května 2016

Nalehko

Miška už je víc chodec a "motorkář", než pasažér, takže velký sporťák vytahuju jen minimálně a vyrážíme jen tak nalehko. Na pochůzky po městě, kdy potřebuju zabránit zmizení dítka v davu nebo mezi regály, vyhnout se jeho pádu do vystaveného zboží, překazit útěk za holuby, pejsky... nebo prostě jen chci být někde rychle a nejkratší cestou, úplně stačí golfky. Co mi ale nestačilo byl maličký úložný prostor pod nimi.
 
Potřebovala jsem jednoduchou a skladnou tašku, velkou tak akorát na to nejdůležitější (takže asi tak na šest rohlíků, půlku chleba, šunku, pribiňáky, láhev s pitím, nové látky, knížku, plyšáka a ještě něco navrch), zapínání na magnetický druk (otevření tašky a uložení nákupu jednoručně), rozepínací popruhy na madla. Z vnější strany kočárkovina, uvnitř bavlna.
 


Pravda, kdybych si teď měla vybrat vzhled vozidla, tak bych chytla po něčem mnohem umírněnějším (asi tak modrá, šedá, béžová). Ale Miška je dědička a před čtyřmi lety to byl ještě "vodvaz" doruda. Takže držím barvy - šedá, červená, černá ... a beruška.
 

A teď ještě vychytat ten mechanismus páky.
Pokaždé zapomenu, že dítě na silnici rovná se nákup na silnici. Fyzika, no jo:).

4 komentáře: