Peťa mé nadšení úplně nesdílí. Pokaždé, když rozšířím seznam o další ještě zkusíme stihnout položku, čelo se mu zkrabatí, oči protočí a hlasivky zachroptí.
Ale já se dost těším. Přemýšlím, co-kdy-kam-jak. Rozhoduju se pro barvy a vzory, kombinuju a tvořím.
Teď třeba nové podsedáky, povlaky a polštáře ve tvaru obláčků.
A někdy musím plány úplně předělat (přešít), to když mi přes ně udělá čáru třeba Madlenka s jejím opětovným, rezolutním a pořád těžko uvěřitelným vyjádřením, že už nemá ráda růžovou, ale líbí se jí jen modrá, šedá, nebo černá. Nevím, od koho to má ;), kde to slyšela, a co já teď s těmi stohy růže všech odstínů. Každopádně vybrat správný modrý tón je (pro mě překvapivě) taky docela oříšek... A co kdybych jí tam té pink přeci jen trochu pink-la, jeden nikdy neví, že...
Pokojné(-ové) výzvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat