úterý 31. května 2016

Pokojová vol.2, 3 a 4

Můj suverénně nejdelší příspěvek - z dlouhého prodlouženého víkendu:).

Všechno začalo jako plán na vlastní pokoj pro Mišku. Stejně jako Madlence v tomhle věku, jsme jí ho chtěli nadělit k blížícím se druhým narozeninám. Mišulka měla jít do stávající ložnice a my s manželskou postelí na dobu určitou do "herny", kde zatím od dvou měsíců sama spala. Jenže se do toho vložila Madlenčina ukřivděnost, že bychom ji jako chtěli vyšachovat z přemísťovací akce, takže jsme se nakonec všichni posunuli proti směru hodinových ručiček o místo vpřed.

 
 Po skoro třech dnech od osmi do půlnoci, pár vypjatých momentech a emotivních situacích, několika objevených svalech, nespočtu mozolů, jednom zlomeném nehtu, spoustě amatérských přešlapů a litrech kávy máme hotovo.



Výmalba Primalexem Polar. Bílá je prostě nej, a taky nejpraktičtější, protože všechny pozdější nutné přetěry dětských prstíků, pusinek a graffiti jsou téměř nepoznatelné. Pokoje jsou v podkroví, každý sice s velkým oknem, ale stejně mi přišlo, že klasická bílá toho světla pořád dost ujídala. První den jsme se mordovali s válečkem, nemohli trefit tu správnou hustotu barvy, na obrovských plochách jsme se sunuli vpřed šnečím tempem, hotová jedna místnost a kousek. Druhý den jsem to zkusila s malířskou štětkou a okamžitě jsme si padly do ruku. Peťovi se do změny pracovního nástroje moc nechtělo. Takže zatímco si pomalu válečkoval stropy, já za tu stejnou dobu stihla všechny svislé stěny v obou pokojích. Pravda, chvilku trvalo, než jsem se naučila ten správný grif a vychytala potřebnou konzistenci primalexu, abych nebyla bělejší než místo určení, ale pak to šlo krásně - prostě od soboty jedině se štětkou. Rada mého taťky, který nám přišel namontovat světla, že štětka musí mlaskat (před natíráním navlhčit plus řidší barva, pak vyluzuje při kontaktu se stěnou mlaskavý zvuk) se stala heslem dne. Jak hodiny a únava přibývaly, došlo i na mírně zednické hlášky - třeba když jsem v závěru malování ponoukala svého muže, že by to měl s tou štětkou aspoň jednou zkusit, nebo že až zkusí štětku, nebude chtít nic jiného...no jo:). A ještě další ponaučení - fakt se vyplatí čas strávený pečlivým zakrýváním a oblepováním všeho, co nemá být natřené, není dobré malovat na zeď pestrobarevné dětské obrázky o několika vrstvách (dost potom trvá, než to člověk smirkovým papírem obrousí) a voskovky stěně jdou zakrýt barvou, jen je potřeba je před nátěrem osmirkovat.

 

Světla. No... tak já jsem věděla úplně přesně, jaké světlo nechci, a měla matnou představu, jaké by mělo být - světlo pro všechny věkové kategorie, jednoduché, bez stínítka (kvůli šikminám a trámům v pokojích), s vysokou svítivosti... a hezké. Probrouzdala jsem internet, obešla jsem pár obchodů, až jsem nakonec skončila v jedné místní velkoprodejně a zoufale listovala katalogy (přišlo mi, že označení stylový, elegantní, nadčasový nebo designový má snad kdejaký ošklivý kus plastu, neprosvitné látky nebo překombinovaná pitomina). A pak paní prodavačka, nejspíš z bezradnosti ze mě, přišla s geniálním nápadem, jestli prostě nechci jen kabel s objímkou a velkou žárovku. Jo! Že objímky mi ukážou kolegové o patro níž. Tak jsem sestoupila a zažila něco jako setkání jiného druhy. Viděno z jejich strany, ženská v sukni, balerínách a s kabelkou přes rameno: "Dobrý den, vymyslela jsem si světla k dětem do pokojíků a potřebovala bych objímku E27." Ticho. Ženská: "Existují různé druhy nebo vzhled těch objímek?" No. Zase ta ženská: "A jaké jsou druhy? Plastové a keramické. Divná ženská: "A máte nějaký vzorník nebo na ukázku? Chtěla bych se podívat, jak vypadají, jaký mají tvar a tak." No....černé a bílé... Takže jsem to vzdala. Nebo skoro. Ten nápad s kabelem (něco jak jsou světla od Jakuba Velínského, jen za cenu, která bude odpovídat 2x2 lustrům v dětských pokojích - a tedy nejisté sezóně) mě držel. Na internetu jsem hledala objímky, hledala kabely, přemýšlela, jak se co nejdříve dostat do nějakého vzdáleného hobby marketu bez dětí. Nakonec jsem našla kabel v Ikea a pro konkrétní keramické objímky jsem se s velkým nádechem ještě vypravila do toho elektra. Můj šikovný taťka objímky vyměnil, světla přimontoval a já slavnostně našroubovala provizorní žárovky. Nemůžu totiž sehnat tu jednu jedinou, která by splňovala všechny parametry - velká (cca 120x155), matná, teplé světlo, LED, min. 18W, 1650lm, rychlý náběh, ať člověk nemusí stát dlouho v polotmě, než bude bezpečné vyrazit do místnosti... jednu jsem našla, ale osvícení má jen 300° (část kryta plastem, a ten se mi ne-e)...tak uvidíme, snad brzy. A po oddychu ještě plánuju vyladit smotání a uchycení kabelu.

 
 
Neděla byla ve znamení ikea montáže, vrtání poliček do dvojitého sádrokartonu (obrovský dík tatínkovi), lepení, velkého úklidu po stopadesáté, prvního zabydlení (to pravé už je na holkách).

Polštáře ušité v Madlenčiných aktuálních "top" barvách. Místo klasických poliček ty na obrazy - netrčí tolik do místnosti, s přehledem a přehledností se na ně vejde vše potřebné.

Místo běžné lavice policový díl Ikea naležato + neprůhledné krabice pro zaryté odmítače přehledného pořádku.

Ušité polštáře a košík na pastelky - pozůstatek z velikonočního zajíčka, a papírový pytel (u nás na plyšáky) od Nana party.
 
 
Opravdu velkou radost mám z puntíkových nálepek od lepeeto. Nejdřív jsem plánovala dát na dělící stěnu tapety, ale než jsme se rozhoupali, byly vyprodané. Od dalšího nápadu tisknout jemně béžová kolečka na stěnu jsem zase brzo ustoupila (naštěstí). A nakonec jsem se rozhodla pro tyto nálepky - cenou a praktičností o třídu převyšují první dvě varianty. Holky měly mít stejné, ale protože záhy po objednání proběhlo ono Madlečino rezolutní "ne růžové!", dodatečně jsem měnila objednávku na jednu modro-béžovo-hnědou variantu. Zeď je u Mišky 2,60 x 4,70m, u Majdy kvůli komínu 2,60 x 4,20. Puntíky jsem lepila u Míši v rozestupech 50cm na šířku a 40 na výšku, u Majdy 45 na 40, a u obou jedna sada bohatě stačila. A skvělé bylo, že když jsem se i přes vodováhu a metr náhodou sekla, puntík šel bez problému, otisku nebo poškození odlepit a znovu nalepit. Taky jsem přikoupila nalepovací mraky - kdyby se náhodou hodily. A hodily. Zatmelení děr od hřebíků a hmoždinek pořád nepěkně bilo do očí, na nové zasádrování a nátěr už jsem neměla sílu, takže milé mraky plus jedna kapka pod obraz putovaly k pandě od Myyny. Lehká improvizace, ale myslím, že to docela ladí.

 
 V souhrnu, vzhled jsem promýšlela několik měsíců, zařizovala měsíc a organizovala na minulý víkend. Ale ani přes všechny přípravy jsme s Peťou trochu pozapomněli, jak je na Ruině všechno velké. Prostor je hrozně fajn a strašně snadno se na něj zvykne, ale občas (asi tak jednou za tři roky) je to s ním celkem nadoraz. Třeba kolik hodin zabralo jen svépomocné malování těch 3 místností o desítkách čtverečních metrů, a chystání a úklid a šroubování a lepení a vrtání a zase úklid a stěhování zpět a zařizování. Bez hlídací pomoci babiček a velkého přičinění mého tatínka, který v neděli udělal obrovský kus práce a téměř ve finiši mě zachránil od nervového kolapsu, by to v žádném případě nevyšlo. Takže DĚKUJEME!!!
 
Madlenka se po přeletu do jiné místnosti zabydlela okamžitě, Michalce to srovnání se s jiným prostředím a novou půdou pod nohama trvalo o kousek déle, ale už ho taky začíná brát za své. Takže je všechno tak, jak má být. 
A z výsledku mám fakt radost.
 
 
 
 
 

4 komentáře:

  1. Gábi, jsi hustá! Je to strašně krásný!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:)))! Na fotkách prvotní holobyt (tak trochu muj styl),současny stav o poznání pestřejší(styl holčiček). Sešly jsme se náramně...A Tvoje obrázky,ty prostě jsou a budou:)!

      Vymazat
  2. Moc krásné, hlavvně barevně...jen bych já prohodila domek pod oknem se stolečkem,na malování je přeci potřeba mooooc světla, mamí....hezký den a trochu odpočinku všem.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:)... Se světelnou praktičností máte pravdu. Pod okny je pro blízkou (u naší starší) i vzdálenější (u mladší) budoucnost ponechané místo pro opravdové pracovní stoly. Ty stávající jsou jen provizorium pro náhodné zanechání pastelkových otisků. Zatím u nás největší výtvarné počiny vznikají u stolu v jídelně, nebo na podlaze kdekoli, kde je dostatek obdivujících diváků:). Krásné dny i Vám:).

      Vymazat