pondělí 13. června 2016

Hodně fajn

Páteční kulturní výlet do Prahy, dárek od našich Peťovi k narozeninám, Peťova premiéra v Národním.

V rytmu swingu buší srdce mé... totiž nás obou, protože seznámení v junior big bandu před patnácti lety, to už je skoro historická náklonnost.
Všem milovníkům tleskání na druhou dobu doporučuju, bylo to krásné. I to víno chutnalo, i ten balkónový výhled na podvečerní panoráma Hradčan (s odmyšlením osazenstva) lahodil.
 
 
 
My tu společnou (partnerskou) kulturu posledních několik let docela odbýváme. Abychom jen sami dva někam vyrazili, většinou potřebujeme zcela přímé ponouknutí, ideálně v podobě lístků, ideálně včetně pohlídání dětí, prostě all inclusive :). Každopádně vyjet si čas od času přes noc sami dva je hodně fajn a hodně potřeba.
***
A taky nové boty jsou hodně potřeba. Protože když člověk hodinu před odjezdem zjistí, že kromě kulturního přehledu ztratil za těch pár let mateřské i většinu botníku pro společenské příležitosti, půjčí si půl hodiny před zahoukáním vlaku při předávce dětí boty od maminky, aby už v půli cesty mezi hlavním nádražím a divadlem najisto věděl, že ve zdraví tu druhou část prostě neujde. Takže Baťa a ten nejbleskovější nákup bot v životě (velké díky aktuálně vystavenému sortimentu, dvěma ochotným paním prodavačkám a hlavně svému muži za narozeninový dárek). Protože lakovky (tyhle v lakované kůži) si přeju už od svých deseti, kdy jsem několik měsíců pravidelně listovala předvánočním vydáním Burdy a kromě hustého, stylového smrčku obdivovala černé a červené lakované balerínky na vyfocených dětských modelkách... Tak si teď vyšlapuju, čistě materiálně se kochám... a s trpělivostí přelepuju prasklý puchýř, který se mi s železnou pravidelností udělá na tom jediném místě na patě u kterýchkoli nových bot.
Ale to se ochodí a všechno bude fajn, hodně.

Boty... a Peťův pohled, když zjistil, že si je na zpáteční cestě nenápadně fotím na mobil... :).

Žádné komentáře:

Okomentovat