čtvrtek 29. října 2015

Restart

Dvoudenní výlet do Prahy. Tolik jsem ho potřebovala, přepnout, vypustit, spát, dobít baterky.
Všeho se mi dostalo měrou vrchovatou.
S dvojitým mateřstvím už si nedávám příliš vysoké cíle. Minutový itinerář nabitý výstavami, muzei, divadly, nákupy a tisíce a jedním setkáním se při posledních výletech smrskl na hlavně se vyspat, dobré kafe s dobrými lidmi a knihkupectví.
 
Sbalit si svůj velký kufr v barvě skořice (čímž mi dochází, že jsem pěkně kecala, když jsem tu kdysi tvrdila, že nemám nic oranžového - takže mám ten kufr). Jednou jedinkrát jsem to porušila a na obvyklé dva pražské dny si vzala jen větší tašku přes rameno. Ta ramena mi pak mou hloupost ještě pěkně dlouho připomínala, to když jsem na nich a pod nimi táhla čtyři nové tašky plné knih.
 
Večerní příjezd a dlooouhý spánek. Tak akorát, abych před odpoledním setkáním s mými dlouholetými a milými stihla vyplenit dvě hračkářství (tahle akce si asi zaslouží samostatný článek).
A pak už dobré kávy v krásných prostorách a spoustu povídání. Jsem tolik ráda za tu skupinu lidí, kterou jsem poznala na vysoké. A na vysoké úrovni zůstává i naše kamarádství. Je strašně hezké zjistit, že i když jsem se s některými neviděla skoro čtyři roky, při setkání hovor plyne a navazuje, jako kdybychom se naposled viděli před týdnem. A skoro po šesti hodinách strávených spolu si toho máme ještě tolik co říct. Za to jsem moc vděčná.
 
Středeční milé setkání s inspirativním člověkem u dopolední kávy, procházka podzimním Karlínem, a pak už zpět na cestu domů.
 
Sečteno podtrženo, užila jsem si to, odpočinula si, načerpala dávky dobrého kofeinu a zajímavých informací, nevyfotila jedinou fotku, která by mi to později připomněla. Ale to nevadí. Mám to v sobě a je mi dobře.
***
 
Fotky z nádraží a vlaku. Knížka od Anny Bolavé Do tmy. Tísnivá, bez oddechu, zadírá se pod kůži jako stonky přesličky. Je dobré se do ní pustit, až když už je člověk srovnaný. Dočtená.

Žádné komentáře:

Okomentovat