sobota 17. října 2015

Na druhou stranu

Poslední dny pádí v neuvěřitelném tempu. Poslední noci jsou bdělejší, než by bylo milo.
Tak tak zvládám všechno vnímat, natož si zaznamenávat pro budoucí připomenutí.
Kroužky, doškolkyzeškolky, začátek posledního roku druhého studijního oboru, učení v kurzu na jazykovce, šité zakázky... 
V noci průběžné chlácholení Michalky, kterou trápí dozvuky očkování a současného růstu čtyř nových zoubků, teploty, pláč, beználadí...a Madlenky, které nedá spát čertvíco. Častým důsledkem je alarm několikrát za noc ke každé zvlášť a nezřidka finální budíček o bolestivé páté ranní.

Na druhou stranu...

... ani náhodou nuda
... katedra anglistiky je úžasná, dala a dává mi toho spoustu (a nejspíš mi v červenci bude líto, že to (nejspíš) v červnu skončilo)
... po roční pauze mám znovu možnost dělat jednu z mých milovaných činností, učit... a letos mám v kurzu obzvláště fajn skupinu, takže radost dvojnásobná
... šiju, šiju, šiju, a i když je to nervozita a obavy, jestli se bude výsledek líbit, šitím relaxuju a pravidelný tlukot stroje mě znovu vrací do rytmu
... a především, mám své děti, takže přes obrazné i zcela reálné padání na ústa, mi dává obrovskou sílu a smysl být s nimi a pro ně, v jakoukoli dennodenní dobu... a jsme na to DVA.

Takže i když jsem momentálně hodně, hodně unavená,

... dělám všechno, co mám ráda.

A kdyby mi náhodou vědomí všeho výše, popřípadě znovupřečtení tohoto článku, nemazalo vrásky a kruhy pod očima, mám pro rychlé doplnění ranní energie v záloze tu nej snídani  (bílý jogurt, ořechy, brusinky, med, skořice) a čaje (bylinkový, černý, earl grey)...
a hned v závěsu dvojité espresso :)



Žádné komentáře:

Okomentovat