Michalka se dnes poprvé sama vydala na průzkum. Motivací nebyla hromada pestrobarevných hraček, kdepak. Spadlý okvětní plátek tulipánu to byl, co ji tak zaujalo, že zapomněla na svoje trápení s koordinací a jednoduše vyrazila. Tak si to aspoň představuju, protože jsem u toho nebyla od začátku. Uklízím v kuchyni a Madlenka najedou volá na Michalku, ať tu kytku nejí. Koukám a píďalka je o metr dál od svého původního stanoviště, požmoulaný lístek vítězoslavně v pacce. A všichni jásáme a tleskáme a máme radost. Metr je pro teď víc, než mílový běh. Jsem pyšná.
Madlenka je počtář. Čísla ji fascinují, baví. A jak postupně procházíme všemožnými sešity pro předškoláky, začínám tušit, že s případným doučováním bude z mé strany konec zhruba ve třetí třídě. Pak bude muset nastoupit Peťa. Jde ostatně jeho geny :).
Dnes je krásně. Ne venku, ale doma. Jsme pohromadě, ve zdraví si užíváme sebe navzájem a nikam nespěcháme. A navíc odpoledne čekáme milou návštěvu. Po domě voní úlovky z ranní procházky do pekárny a květinářství - primulky, narcisy, mix řezaných do vázy.
Těším se všemi smysly a vítám jaro za dveřmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat