Kdybych si měla vybrat jednu věc, která mě z domácích činností opravdu moc nebere, tak by to bylo asi vaření. Když jsme bydleli na bytě, sváděla jsem tuto "neoblibu" na velikost pracovní plochy v kuchyni (alibismus). Na Ruině mám kuchyňskou plochu téměř letištní...a pořád nic. Tak že by to byl nedostatek času a klidu na kulinářské dovednosti? Samozřejmě alibismus na druhou. Proto moc obdivuju všechny (ženy i muže), kteří s neuvěřitelnou lehkostí, grácií a potěchou (!) provádí svá gastronomická kouzla. A pak to u nich voní a chutná a je tam hezky pospolu u stolu. A tak se snažím rozšiřovat portfolio zhruba deseti jídel a v koutku duše si představuju, jak co nevidět převezme otěže jedna z našich ratolestí.
Madlenku čas od času posílám "uvařit něco dobrého do kuchyňky". Většinou mi v mističce přinese půlku dřevěné mrkve, nebo kousek polámané těstoviny. "A to je všechno?", ptám se zklamaně. "Ááále, to stačí," odpovídá v předtuše mnohem zábavnějších her "na školu", "na vlak", "na tvoření"...
Zkrátka, "verba docent, exempla trahunt"...nebo tak nějak.
Měla bych se nad sebou zamyslet :))).
***
To níže ale nemá ode mě. Výsledek výzvy "běž schovat ten binec v kuchyňce, jinak to všechno vysaju".
:)
Žádné komentáře:
Okomentovat