Napadlo mě to před nějakou dobou. Ve chvíli poklidného klimbání při uspávání Madlenky. A pořád mě ten skorosen nepustil, spíš naopak.
Knihkupectví.
V tomhle městě žádné není. Teda jsou tu dvě, ale mou představu o důstojném knižním stánku nenaplňují ani náhodou. To moje vysněné knihkupectví:
... by nebyla prodejna bestsellerů, kteří jako jediní odolávají tlaku přáníček, cédéček a kancelářských serepetiček. Byly by tam knihy, po stěnách, od stropu, u podlahy.
...paní prodávající by zákazníky listující si v knížkách neprovrtávala za zády pohledem s podezřením, že si nějakou tu stránku chtějí potají uzmout. Protože knížky je nutné osahat, ovonět, prolistovat, potěžkat, trochu pročíst. A k tomu by tam samozřejmě sloužil velký ušák, nebo aspoň pohodlné křesílko.
...dotazu na nějaký méně propagovaný titul by se dostalo víc než suché odpovědi "to neznám". Knihy, co nemáme, objednáme a ještě je dostanete v pěkném balení, třeba i s vlastnoručně ušitou záložkou nebo koženkovým obalem.
...určitě by tam nehrálo rádio se stanicí, jejíž moderátoři zarytě odmítají správně skloňovat a v zájmu (asi) lidovosti na sebe zvesela povykují.
...taky kočárkem by se tam dalo zajet. Tak nějak tuším, že maminky příchodem na mateřskou automaticky neztrácí schopnost číst něco jiného než dětská říkadla a zkrácené články na internetu. Jen je někdy pěkný oříšek dostat se s tím vozidlem do místa určení.
...a ty dětské knížky, těch by byl víc jak jeden regál s příběhy o Krtkovi. Třeba z takových nakladatelství Meander nebo Baobab by se tam toho našlo docela dost.
...a taky čtenářská odpoledne a literární workshopy, a... a... a
 |
| ... a vypadalo by trochu takto... (zdroj: Pinterest) |
A tak si sním, že třeba jednou, až holky budou dostatečně velké a samostatné, jedno takové knihkupectví otevřu. A nebo ho tady do té doby otevře někdo jiný a ušetří mě organizačních a provozních starostí. Na oplátku tam budu ráda chodit jako pravidelná a vděčná zákaznice.
Žádné komentáře:
Okomentovat