Před minulým víkendem jsme s holkami oficiálně odzimovaly náš dvorek. Odkryly pískoviště a z dřevníku vytáhly bábovičky a všemožné, z části pozapomenuté, hračky. Madlenka měla z toho znovuobjevování nelíčenou radost. Mišce stačil ke štěstí rohlík a zamyšlené pozorování staršího torpéda. A i na mě čekal na naší minizahradě jeden milý objev. Loni jsem zapíchla do trávníku cibulky odkvetlých tulipánů a úplně na ně zapomněla. Šest zelenáčů už se dere ze země, barva květů bude další překvapení.
Už se nemůžu dočkat, až bude letně teplo a na dvorek a domů se bude volně přebíhat bez zdlouhavého převlékání a přezouvání. A dřevník se na léto promění v domeček na hraní.
Dneska se nám po návratu ze školky ven moc nechtělo. Doma máme totiž další neodolatelnou hrací plochu. Dvakrát dva metry naší manželské postele. Ložnice je na noc výhradním prostorem rodičů, dítka spí každé ve svém. Přes den se s ní ale dějí divy. Dnes proměna na zaoceánský parník. Majda nanosila plyšové a hadrové pasažéry (tak trochu Noemova archa, jen s jedním exemplářem od každého druhu :) ). Plavily jsme se na všechny světadíly a objevovaly, jaká zvířata na nich žijí a co je tam jiného, než u nás. Pravda, druhá lodní důstojnice se nám občas trochu zakutálela. Naštěstí ale vždycky našla pevný bod a s elegantně hozenou nožkou přes nožku do něj zakousla svůj první a jediný zub.
Bylo nám fajn. Víc než fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat