neděle 9. srpna 2015

Překvapeníííí

pro mě a pořádné... které málem nebylo. 

Začátkem týdne se Peťa jen tak mezi řečí zmínil, že bychom si v pátek mohli zajít na večeři, že by nám maminka pohlídala holky. Dál bylo ticho po pěšině a nikdo (NIKDO) se v mém okolí netvářil, že by to měl být nějaký plán. Mé autistické, plánovací já - podpořené týdenní únavou, rozjetými dětmi, nervozitou z učení na státnice a provinilým pocitem z příliš častého zatěžování našich hlídáním - to vzalo jen jako nadhození nápadu, který se neuskuteční, protože například není zapsaný v rodinném kalendáři :). A tak když mi v pátek po příchodu z práce Peťa oznámil, že večer si jdeme sednou, kategoricky a zcela bez obalu jsem řekla, že nikam nejdu... Napjatou atmosféru vyplněnou mým vztekáním a povykováním uhřátých ratolestí nakonec musel můj muž rozříznout částečným přiznáním, že mě večer čeká narozeninová oslava, kterou už rušit nemůže, takže půjdu, a ať už se laskavě na nic neptám.

Zůstala jsem jako opařená, s tímhle jsem VŮBEC nepočítala. Já a oslava pro mě, vždyť nemám kulatiny, poslední "party" mi naši uspořádali před mými náctinami, kdo by v takovém vedru někam kvůli mně šel... jak to Peťu napadlo, jak to zorganizoval a jak to přede mnou dokázal skoro tři týdny tajit? Jak to VŠICHNI dokázali tajit?

Mrzí mě, že jsem svou zarputilostí a brbláním zkazila možnost totálního překvapení a na poslední chvíli natrhla síť konspiračních nitek. 
Ale pro mě i tak bylo obrovské překvapení, dojetí a radost:
  • otevřít dveře do salónku a vidět přes dvacet mně milých lidí, přátel - některé z nich po tak dlouhé době
  • dostat video zdravici od svých FSV souputníků a důležitých kamarádek a kamarádů, od kterých mě sice dělí 200 a více kilometrů (a v některých případech i pár let od posledního setkání), ale u nichž vím, že je mám pořád blízko
  • mít všechno jídlo a pití (a balónky!) nachystané a nemuset hnout ani prstem
  • mít postaráno o děti a prostě si jen užívat a slavit
To zkrátka nejde nebýt naměkko. Pořád to vstřebávám. 

Takže vám všem, co jste se na tom podíleli, fyzicky i virtuálně přišli - a úplně, úplně nejvíc ze všech Peťovi...


Žádné komentáře:

Okomentovat