Vlaštovky

Další ze série sršňovek. Další narozeninová. Další s poměrně dlouhým skluzem, ach jo.

I když usazeny v pražské trávě u kafe, látku jsme s kamarádkou vlastně řešily na dálku. To když jsem se jí snažila popsat, jaké vzory ve dvě stě kilometrů vzdálené poličce mám. Vybraly jsme zebru, protože zvířecí motivy by teď měly frčet a protože ona má parádní černobíle pruhované šaty. Jenže já po návratu objevila jinou úžasnou látku. A bylo mi jasné, že (zebry prominou) její taška bude mít fialové vlaštovky.

Protože vlaštovky mi připomínají knížku Příspěvek k dějinám radosti. Přestože kamarádka má s knížkou (naštěstí) společné jen to, že je mám obě moc ráda.

Protože vlaštovky jsou elegantní.

Protože vlaštovky jsou silné a vytrvalé.

Protože vlaštovky dokážou přistát a odpočívat i na drátu pod proudem.

Protože vlaštovky viděly kus světa a umí koukat na věci s nadhledem.

Proto vlaštovky.

Jednou jsou věci tak, podruhé onak, jednou se letí vzhůru a podruhé hledá místo k bezpečnému přistání (nebo aspoň ten drát), proto oboustranná je i tahle vlaštovčí taška.

Madli, ať se Ti, skrytě nebo okatě, krásně nosí!