pátek 14. srpna 2015

Sama


Peťa s holčičkami odjeli na dvoudenní návštěvu chomutovské prababičky.
A já jsem sama na soustředěné vstřebávání více méně (spíš méně) zajímavých skript.
A taky si sama za sebe užívám snídani, kdy se nemusím rozhodovat, jestli si dát kávu nebo čaj, protože v klidu zvládnu obojí.
A i když se sama od sebe vzbudím před šestou ranní, tak můžu znovu usnout a vylézt až před osmou, kdy už východní sluníčko přes žaluzie nepříjemně hřeje.
A užívám si uklizeného domu, stavu, který má běžně jen jepičí život.
A na oběd se svou milou švagrovou si beru psaníčko do ruky, protože sama potřebuju jen peněženku, mobil a klíče.
A nalakuju si i nehty na rukou, protože si tu parádu hned vzápětí nezničím při strouhání jablka na svačinu nebo vytahováním zaklíněné hračky.
A neměřím čas dětským biorytmem.
A vnímám stínohru.
A poslouchám ticho.
A...a...a...

A nemůžu se dočkat, až se mi zítra všichni vrátí.
Protože bez nich jsem sama.
Stýská se mi.


Žádné komentáře:

Okomentovat