čtvrtek 7. dubna 2016

Ladící

Závěr loňského roku a ten letošní je o miminkách - a to ještě zdaleka nejsme ve finále přátelského očekávání. Z každého mrněte jsem rozněžnělá, na každé pochování se hrozně těším... A se stejným uspokojením ty uzlíčky zase vracím do bezpečné náruče rodičů. Protože i přes pochopitelné záchvěvy nostalgie už tak nějak cítím, že tuhle etapu potřetí vědomě začínat nechci.

Do čeho se ale pustím ráda, při plném vědomí a kdykoli, je třeba taška na kočárek.


Komplet pro kamarádku.
Barvy přesně ladící s odstíny dvoustopého vozidla. Látka v cik cak vzoru, který narovinu patří k mým nej. Kvůli aktuálnímu rozpoložení jsem si se šitím dala až nepěkně načas, ale aspoň jsem se touhle hravou kombinací mohla těšit o trošku déle.


Taška ve velikosti 45 na 40 na 9. Velká vnější skrytá kapsa. Na peněženku, očkovací průkaz, mobil, nebo útlou knížku, když by náhodou malý poklad venku spal. Přichycení ke kočáru prodlouženou karabinou do spony. Posuvný popruh přes tělo uzavřený malou vychytávkou proti třepení nylonu - kovovou koncovkou, tohle se mi líbí moc.

Podšívku jsem původně chtěla udělat z kočárkoviny. Ono by to bylo hodně praktické, kdyby praktickou vnitřní látkou byla i ta kočárkovina. Jenže ona nejde dost dobře nažehlením vyztužit, takže kapsy se mi pak kroutily a vnitřek nehezky deformovaly. Po druhém párání šel celý původní záměr do pytle  (na odstřižky) a já sáhla po lehce kontrastní bavlně. Kapsy (menší na plenky, ubrousky, krém a velkou na přebalovací podložku) jsem ještě olemovala nejnovějším "objevem" svého šitého života  - pružným šikmým proužkem. Hezky vypadá, úžasně se s ním pracuje a nakoupila jsem si ho v různých tónech na několik metrů dopředu - takže se ho teď plánuju propašovat na kde co.


K tašce patří obal na obal. Protože originál termoobal na láhve by měl ladit s originálem tašky, to dá rozum.


A na závěr obal na telefon, protože nechat mobilní zařízení třeba v červené už by byl skoro barevný zločin.



Žádné komentáře:

Okomentovat