pátek 15. dubna 2016

Rovnováha

Začala jsem cvičit jógu (tady a místním moc doporučuju). Před šesti týdny, což je sice krátká doba na velké závěry, ale dost na to, abych věděla, že u ní určitě nějaký čas zůstanu.
  
Odjakživa mám problémy s rovnováhou. Fyzickou a hlavně tou v hlavě. Se mnou je to dost často ode zdi ke zdi, v jednu chvíli řídím novoroční ohňostroje a hned vzápětí bezradně foukám do uhlíků. Taky moc neumím hospodařit se silami, chci toho hodně a nejlépe hned stihnout, dokončuju jednu věc, rozdělávám další tři, a zároveň se mi v myšlenkách motá deset nových, odsouvám jídlo, odsouvám spánek, protože všechno musí být ťip ťop ... a pak to zákonitě bouchne. Sbírám se, skládám, startuju, jedu, závodím, bourám ... a tak pořád dokola.
  
Ale minulý rok jsem schytala jeden důrazný políček, takže už o malinko víc přemýšlím a začínám se učit - hlavně o sobě. A postupně jsem se dostala k té józe. Pravda, po jejím pozadí a filozofii se příliš nepídím, zkusila jsem a beru ji intuitivně. A intuitivně mi tolik pomáhá a těší.
 
 Třeba proto, že mě učí prožít si cestu a nehonit se za cílem. Nebo že ke každé zátěži neoddělitelně patří odpočinek, protiklady a jedno zároveň. Že klidné plynutí znamená víc, než dunivé skoky. Že zadržovat dech a jít na sílu je k ničemu. A hlavně, že jde o nalézání těžiště, toho jediného správného bodu, který všechno udrží. O rovnováhu.
***
No, ale je jasné, že mě těší i viditelné výsledky. Třeba dnes ráno jsem Peťovi hrdě ukazovala své dva rýsující se svaly na rukou (na každé jeden). Smál se, a já taky. Znovu rovnováha:).

Žádné komentáře:

Okomentovat