Vždycky, nebo minimálně od Malého prince, se mi slovo baobab líbilo. Zní tajemně a majestátně, a zároveň jak z dětské říkanky. Potom jsem tenhle strom viděla na obrázku a líbil se mi ještě víc, protože přesně odpovídal mé představě o baobabu - něco mezi mohutným stařešinou a děťátkem, které právě vstalo v postýlce, ospalá očka a hlavička se spoustou rozcuchaných, trčících vlásků. Něco mezi důstojností a naivitou.
A když jsem u Myyny nedávno objevila tenhle obrázek, bylo hned jasné, že poputuje k nám a bude viset mezi okny, v dubovém rámu. Pod baobabem teď vedeme hovory dospělých i dětské povídání.
Žádné komentáře:
Okomentovat