Děkuju

Letošní "školní" rok mám úspěšně za sebou. Hurá, jupí a velké uf.

Ten zdvojený běh na dvou frontách byl pro mě docela náročný. Tolik jsem se těšila na následující dva měsíce volna a tolik si teď jejich začátek vychutnávám.

Ale sama bych to nezvládla.

Takže ještě virtuální poděkování, jako dodatek k tomu osobnímu:

Babičkám, za hlídání holčiček a zbavení mě pocitu, že ty svoje mrňata jen tak odkládám.

Holkám, že ustály svou poslední dobou často nervózní a netrpělivou maminku.

A nejvíc Peťovi, jakou měl se mnou trpělivost, s jakou samozřejmostí řešil věci, na které mi už nezbývaly síly. A hlavně s jakou lehkostí všechno kolem, a kolem dětí zvlášť, zvládl, když se v jednom okamžiku to mé soukolí zadrhlo a rozsypalo.

Říká se, že teprve ve složitějších situacích člověk pozná, koho kolem sebe má. A já jsem poznala hlavně obrovskou lásku, pochopení a podporu.

Děkuju!