O víkendu jsem úspěšně dokončila svůj první detox v životě. Čtyři týdny jídelníčku (a vlastně i myšlení) jinak. A bylo to potřeba. Před měsícem se mi moje tělo rozhodlo dát jasně najevo, že takhle přes čáru už dál nepojede. Já sice posledního půl roku tušila, že to není úplně ono, únava střídala ještě větší únavu, byla jsem protivná na okolí, protivná sobě, pořád jsem měla pocit, jako bych něco zároveň tlačila a táhla. Jenže jsem taky byla ke všem varovným signálům slepá a hluchá ... a hloupá. Až mě jednoho večera Peťa vezl do nemocnice. Kapačky, léky a injekce mě sice do pár dní postavily na nohy, ale došlo mi (konečně, Gábi, gratuluju, jsi velká holka!), že nejde řešit donekonečna jen následky, že to bude chtít vzít dočista od začátku. Takže očista zaneseného těla "Mačingovou" (je snadná na přípravu i dobrá chuťově - teda až na tu jáhlovou kaši). Úplně mi vyrazilo dech, jak už pár dní stravování jinak dokáže změnit celkový stav. Jak rychle se mi začaly vracet síly a nálada. S "jídlem jinak" pokračuju. Bezlepkovou dietu mám lékařem předepsanou nejméně do dalších testů na podzim, takže času na přemýšlení nejen o potravinách je ještě spousta. Možná bych za "normálního" stavu byla z informace o snížené toleranci lepku špatná. Takhle se mi ale hrozně ulevilo a jsem ráda.
A ruku v ruce jde i začátek očisty hlavy, učím se víc přemýšlet o smyslu a důležitosti věcí, které dělám, učím se soustředit se jen na to podstatné a zbavovat se pocitu, že musím dělat všechno a dobře. Učím se být se sebou trpělivá a nechtít všechno a nechtít to hned. Učím se radovat se z hezkých drobností, kterých kolem sebe mám každý den spoustu. Učím se hledat a všímat si milých věcí, které mi dělají radost a zbytek neřešit. Učím se nezanášet se vlastními špatnými pocity a strachy. Učím se mít se ráda.
Jde to pomalu, ale jde to.
A je mi teď hrozně dobře.
***Zpět k víkendu, ten byl dočista příjemný, prožitý, letní. Sobotní dopoledne strávili Peťa s Madlenkou v lese. Peťa pomáhal skládat dřevo, Majdu pomáhala zabavit teta Ája. A povedlo se jí to na jedničku. Naše šídlo přijelo plné zážitků z lezení na posed a do krmelce, ze stavění domečků pro šiškové skřítky a fandění dřevonosičům. A tak sladce se jí po obědě odpočívalo... Horké odpoledne strávené u našich - voda, meloun, hra na všechno možné a hlavně jahody, jahody, jahody. Domů jsme se vraceli jen ve třech. Madlenka s neteřinkou na noc u babičky. S vidinou pozdějšího vstávání než v bolavé půl šesté jsme s Peťou slavnostně zahájili sklepní sezónu. Venku doznívaly tropické třicítky, ale my jsme se ve 12°C a vaťáku měli pod zemí náramně.
Ještě chybí doladit pár drobností a akce Sklípkan může oficiálně začít.
Žádné komentáře:
Okomentovat