pondělí 15. srpna 2016

Nahoru

Dnešní dopolední procházka na nedalekou zříceninu hradu.
Nahoru do kopce, cestou necestou.
My tři holky.


Pomalinku se překlápí doba kočárová, kdy už se při výběru výletní destinace rozhoduju spíš na základě délky trasy, než podle přístupnosti pro kočár. Obě holky rezolutně odmítaly manducu a mně se zase začínaly protivit zpevněné cesty i dlouhé, mlčenlivé přesuny po dětských hřištích. Chyběl mi les a louky a hlína pod nohama a zaseknuté větvičky ve vlasech, když člověk úplně neodhadne správný směr.
Míša a její všudypřítomný plyšový doprovod ... ošík a uua.
Don't grow up!
A dnes to všechno klaplo.
Liduprázdnou neznačenou cestou nahoru (začátek té značené jsem autem přejela, přeci jen jsem šla naposledy nahoru ve svých čerstvých náct, a to se ty vzdálenosti zdály nějak větší) zvládla Miška úplným samochodem. Děkuju koníkům, kopřivám pálí/nepálí, motýlům na louce, kdobudeuboroviceprvní soutěžící Madlence a několika dětským písničkám do kroku. Když já jim dám jetele... při setkání s touto rostlinkou, travička zelená... já mám koně... nepudu domů... z Míšiných top 10.
Ono je někdy lepší ukazatele směru minout, neposlouchat dané značení, vydat se podle tušení. Někdy to pak člověka vede mnohem zajímavější cestou, s větší fantazií, s větším dobrodružstvím.
 

Nahoře sladké posilnění, zamyšlené rozhledy a spousta představivosti. Kde ti rytíři jedli, k čemu sloužila ta která místnost, co dělali se zlými lidmi, jaká princezna tam žila, kdo ji vysvobodil.
Mami, já teď jsem jako princezna, co ji zakleli pro její pýchu, a ty jsi princ, co mě vysvobodí...teď tě vyhlížím.
Dobrý den, krásná princezno, přišel jsem vás vysvobodit, utečeme spolu z tohoto hrozného místa na můj hrad (blížilo se poledne, doba oběda, nejvyšší čas dostat ty dvě dolů - Míšu jsem nalákala na zmrzlinu, Madlenka už chce víc romantiky)
Seš jako Matouš?... Jestli nejseš Matoušek, tak nikam nejdu.
Jsem princ Matouš.
Tak mě můžeš nést... jako doopravdy.
Ale já asi budu muset nést dolů Mišku.
To snad ne!
Nakonec Madlenka zahlédla turistickou značku a zpět nás se svou prvovrozenou dispozicí vedla neohroženě modročervenou střemhlav dolů. To jsem to ale dobře rozhodla, že mami?
Mám to u nás ráda, čím dál víc.

Žádné komentáře:

Okomentovat